Festival Archaion kallos představí i Mozarta východního křesťanství Petra Pelloponisia
Jestlipak tušíte, kdo je označován jako Mozart východního křesťanství? Anebo co inspirovalo Bohuslava Martinů při psaní opery Řecké pašije? I to se můžete dozvědět na Mezinárodním festivalu pravoslavné hudby Archaion kallos, který se už poosmé koná v Praze. Jeho součástí bude i dnešní liturgie, která se koná od půl desáté v pravoslavném chrámu svatých Cyrila a Metoděje.
Původní „prakrása“, kterou spatřil člověk v ráji – tak by se dal přeložit název festivalu Archaion kallos. Kromě koncertů k němu patří i nedělní liturgie v pravoslavné katedrále, a následný večerní koncert. Podrobnosti uvádí pořadatel festivalu Marios Christou:
Marios Christou: „V neděli je další zajímavost tohoto ročníku. Jsou to dva koncerty věnované jednomu z největších skladatelů hudby východního křesťanství Petru Pelloponisiovi. Petros Pelloponisios žil v 18. století v Konstantinopoli a s určitou nadsázkou můžeme říct, že je jakýmsi Mozartem byzantské hudby. Tvorbě tohoto geniálního skladatele budou věnovány dva nedělní koncerty.“
První z nich má název Duchovní hudba.
„Abychom to řekli přesně, tak to nebude koncert, ale liturgie svatého Jana Zlatoústého dopoledne v 9:30 v chrámu svatých Cyrila a Metoděje. Interpreti budou ze zahraničí. Přijede přední protopsaltis (to je terminus technicus a znamená zpěvák byzantské hudby) Adrian Sîrbu z Rumunska, a také Gerasimos Papadopoulos, což je Řek z Kypru. A tam budou mít posluchači možnost poslechnout si duchovní skladby Petra Pelloponisia.“
Večerní koncert se pak zaměří na světskou hudbu Petra Pelloponisia.
Marios Christou: „Tam zazní i skladby v turečtině, protože v 18. století se už Konstantinopole jmenovala Istanbul, byla Osmanská říše a tento skladatel Petros Pelloponisios měl dobré vztahy a byl důležitým skladatelem i pro pravoslavnou církev, ale i pro světskou osmanskou hudbu a tvorbu své doby. Takže zazní jeho světská hudba, budou různé turecké tance, kratimata, což je další, spíš byzantská forma, ale používá se i jako součást světské hudby, a mnoho dalšího.“
V úterý se uskutečnil koncert věnovaný ruské duchovní hudbě od středověku k postmoderně. Vystoupily na něm tři soubory. Slovo má vedoucí Ensemble Hilaris Kryštof Spirit.
Kryštof Spirit: „Úplně na začátku jsme zpívali středověký jednohlas tak, jak vypadaly pravoslavné liturgické zpěvy ve středověku. A potom jsme zpívali duchovní koncert od Berezovského a také duchovní koncert od Bortňanského, což už je přechod baroka a klasicismu, je to hudba předznamenávající Čajkovského. To se zpívá krásně a samo.“
Vedoucím Komorního pěveckého sboru Adlibitum je Jan Kyjovský.
Jan Kyjovský: „Slyšeli jsme Schnittkeho Tři duchovní písně a od Arvo Pärta Bogorodice Děvo. Ačkoliv to jsou modernější skladatelé 20. století, tak ta hudba byla komponována v takovém klasičtějším, až romantickém stylu.“
Poslední koncert festivalu je připraven na neděli 22. října a jeho název zní cizokrajně: Hesychasmus – tichem k věčnosti. Co to znamená, vysvětluje Marios Christou.
Marios Christou: „Hesychasmus je už i české slovo. Pochází z řeckého slova hesychia, což znamená mlčení, ztišení, klid, zklidnění. Je to jeden z klíčových pojmů pravoslavné spirituality. Řekl bych, že je to možná i podstata pravoslavné spirituality, nebo mnišského života. Je důležité zdůraznit, že hesychasmus není jen pouhá metoda nebo technika vnitřního zklidnění jako jóga nebo meditace, ale je to celkový přístup k duchovnímu životu, nebo lépe řečeno způsob duchovního žití, který klade důraz hlavně na vnitřní ztišení. Jeden velmi známý hudební skladatel, který byl silně ovlivněn hesychasmem, je estonský skladatel Arvo Pärt. Jeho hudba a pozdější tvorba, která se nazývá styl tintinnabuli je přímo hudební hesychasmus, jak popisuje i přímo Arvo Pärt.“
Na koncertě Hesychasmus – tichem k věčnosti zazní také světové premiéry současných českých skladatelů Martina Klusáka a Jana Trojana. Dále se můžeme těšit na byzantskou hudbu a skladbu Valentina Silvestrova.
