Film Prach navrací do české kinematografie duchovní rozměr

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Holení otce ve filmu Prach

Navrací do české kinematografie duchovní rozměr – tak lze charakterizovat film Prach, který 11. srpna vstoupí do českých kin. Zatím se promítal na třech tuzemských filmových festivalech a na jednom z nich byl označen jako „příběh o zrychlené době, která ztrácí Boha, víru a rodinnou tradici.

Ukázka z filmu:
Mladší syn Jiří: „Táta měl mrtvici, musím tam jet.“
Jeho partnerka Nikol: „Chceš, abych jela s Tebou?“
Mladší syn Jiří: „Je úplně bezbrannej jak nějakej novorozenec.“

Mrtvice otce přivede ve filmu Prach do venkovské usedlosti za rodiči dva bratry s jejich partnerkami. Po dlouhé době jsou společně na jednom místě a pietní nálada vybízí k zamyšlení o základních otázkách života. Producent Radim Procházka o debutu režiséra Víta Zapletala říká:

Venkovská usedlost ve filmu Prach

Radim Procházka: „Já myslím, že ten film je zajímavý tím, že je úplně jiný než běžné filmy v českých kinech i jinde. Samozřejmě už tím, že je to artový, tedy umělecký film, tak je jiný než filmy mainstreamovými, ale i mezi těmi českými uměleckými filmy je zvláštní právě tím, že je zaměřený na duchovní hodnoty, je takový metafyzický, ztišený, nechává divákovi hodně prostoru k přemýšlení nebo někdy až k takové meditaci. Ale je důležité, že není sám na světě, jsou na něm čitelné vazby a inspirace kinematografií západní, nebo z 50. a 60. let, Antonioni, Bresson, ale i pozdější.“

A co čerstvého absolventa FAMU, dnes třicetiletého režiséra Víta Zapletala vedlo k výběru tématu nemoci a umírání?

Vít Zapletal: „Asi proto, že podle mě to téma nesouvisí s věkem, že to může potkat každého v každém věku. Tak právě jsem si vybral tohle téma jako univerzální téma, které by mohl vnímat osobně kdokoliv nezávisle na věku. Ale je pravda, že ten film se líbí spíš starším lidem, jak jsme zjistili, dokáží ho správně pochopit spíš starší lidi.“

Péče o otce po mrtvici ve filmu Prach

Z běžné české tvorby se film Prach vymyká přirozeným prvkem křesťanské víry.

Vít Zapletal: „Když jsem se rozhodl udělat tam jednu postavu věřícího křesťana, tak s tím souviselo, že tam budou všechny tyto atributy. Ale pro mě je to taková normální přirozená věc, protože já jsem z jižní Moravy, kde je ještě velká základna věřících a vyrůstal jsem v tom od malička, takže pro mě je to normální, civilní záležitost.“

Režisér Vít Zapletal

Ukázka z filmu:
Starší syn Libor: „Přiveď nás všechny k sobě, Pane, nenech nás zabloudit, utěš nás všechny.“

Takto se modlil starší syn Libor, který je ve filmu Prach nejvýraznější postavou křesťana.

Vít Zapletal: „Postava toho Libora, což je evidentní, a potom pravděpodobně zbytek rodiny – rodiče a jeho manželka. Ale to je spíš pravděpodobné, není tam na to ten důraz. Ta matka se tam modlí, ale ty ostatní postavy jsou v takových náznacích.“

Synové Libor a Jiří ve filmu Prach

A pro jaké publikum Vít Zapletal svůj film natáčel?

Vít Zapletal: „Protože to vznikalo jako studentských film bez nějakých ambicí na distribuci, tak jsem točil v podstatě jenom sám pro sebe a pro diváky, kteří mají podobný vkus, což je malá skupina.“

Roli staršího syna Libora ztvárnil herec Radek Valenta, který podobnou situaci zažil i ve vlastní rodině.

Starší syn Libor ve filmu Prach

Radek Valenta: „Během natáčení to bylo ještě před tím, než se mi to událo v mé vlastní rodině. I tak o tom člověk přemýšlí, protože ví, že tyto věci mohou potkat kohokoliv z nás – my se tady takhle bavíme a zítra může být všechno jinak. A rok poté se mi to samé přihodilo a najednou to bylo osobnější, najednou to nebyla vůbec žádná role ve filmu, ale já jsem byl ten syn, jehož máma nekomunikuje a nechodí a Bůh ví, jak to celé může dopadnout. Takže jsem tím byl takhle konfrontovaný a nikomu to samozřejmě nepřeju, ale o tom můžou být filmy, umění, že se divákům něco ukáže a člověk pak může odejít třeba trošku zasažený, ale ne zas tak zasažený, aby se další ráno s tím zas musel probouzet. To bylo pro mě na tom zajímavé a nikdy jsem takovou podobnost ve svém profesním životě s žádnou prací ještě neměl.“

Film Prach ponechává divákovi obrovský prostor a spoléhá na jeho aktivní spolupráci.