František Langer: Humanista s perem, skalpelem i puškou

1. prosinec 2014

Vlastenectví, hrdinství, svoboda, vina, trest. To jsou jen některé z hlavních pojmů, které ve svém díle problematizoval legionářský spisovatel, dramatik, lékař, voják a politik František Langer. Často při tom vycházel ze svých nesmírně bohatých válečných zkušeností nabytých v rakousko-uherské a později československé armádě na Balkáně, v Rusku ale i v Japonsku nebo Číně.

Intelektuálem v pražských kavárnách a hospodách…

František Langer se narodil v roce 1888 na pražských Královských Vinohradech v rodině židovského obchodníka s lihovinami. Brzo se začlenil do okruhu literátů, umělců a intelektuálů, s nimiž se seznámil v proslulých pražských kavárnách. Potkával se třeba s básníky Jiřím Mahenem nebo Fráňou Šrámkem, s kritikem F. X. Šaldou, s historikem umění V. V. Štechem, s výtvarníky Václavem Špálou, Josefem Váchalem či Emilem Fillou, s architektem Josefem Gočárem, nebo s židovskými spisovateli Maxem Brodem, Franzem Kafkou a Franzem Werflem.

Často se v souvislosti s Langrem vzpomíná, že byl jedním z hospodských kumpánů Jaroslava Haška. Hráli spolu divadlo a setkali se také později v době války v Rusku. Dlouholeté přátelství pojilo Langera s bratry Čapkovými, legionářský spisovatel patřil v době první republiky stejně jako oni k takzvaným pátečníkům.

Viktor Oliva: Piják absintu v kavárně Slavia (1901)

… a lékařem v bělehradské vojenské nemocnici

Od roku 1906 studoval František Langer lékařskou fakultu a už během studia se dostal do blízkosti válečného konfliktu. V roce 1913 přerušil studium, aby mohl jako lékař-dobrovolník pomáhat profesoru Rudolfu Jedličkovi v Srbsku, které tehdy bojovalo v první balkánské válce. Slavný pražský chirurg známý svou zdravotně-sociální činností (mimo jiné založil první český ústav pro děti s postižením) tehdy v Bělehradě úspěšně operoval zraněné srbské vojáky.

Jak předvést padoucnici?

Po sarajevském atentátu a vyhlášení mobilizace se Langer začal opět chystat na frontu. Bral to patrně bez nějakých větších emocí, už měl určitou představu, do čeho jde. Mnozí jeho kavárenští přátelé však stoicky klidní nebyli. Sám Langer vzpomínal, jak na začátku války učil Eduarda Basse předstírat padoucnici, aby se vyhnul vojenské službě. Podobně tehdy prospěl i pozdějšímu literárnímu historikovi a knihovníkovi Janu Thonovi nebo básníku Petru Křičkovi, které ovšem „učil“ ischias. Ihned na počátku první světové války se čerstvě promovaný lékař František Langer dostal do tehdy rakouské Bukoviny, kde právě místní Huculové bránili oblast kolem Černovic proti ruské ofenzivě.

Plakát k filmu Velbloud uchem jehly

Zraněný, vyznamenaný a zajatý

Že si zde František Langer dostatečně užil válečných útrap, svědčí nejen kulka v lopatce nebo sněť v omrzlých končetinách, ale také udělení rakouského vojenského vyznamenání za zásluhy Signum laudis. Díky nemoci a utrpěnému zranění se mohl občas objevit ve Vídni a Praze a třeba dohlédnout na uvedení jedné ze svých prvních her nazvané Milióny a premiérované v roce 1915 v plzeňském divadle. Napsal tehdy i baletní libreto Evelinin únos, které ztvárnilo brněnské divadlo. Služba v rakouské armádě skončila Františku Langerovi v létě roku 1916, kdy se „s trochou vlastní pomoci“ ocitl v ruském zajetí. Vhodnou příležitost mu tehdy poskytla úspěšná ofenziva ruského generála Alexeje Brusilova a Langer se ocitl v zajateckém táboře v Dárnici u Kyjeva.

Do legií!

Cesta mezi československé legionáře nebyla zas tak přímá, jak by se mohlo na první pohled zdát. Langer chvíli váhal a ruská administrativa ještě také nefungovala tak pružně jako v pozdějších letech, kdy ruský chaos spíš vše zrychloval. Ve sběrném táboře se po dlouhé době shledal s Jaroslavem Haškem, který se tehdy mezi zajatci objevil v pro něj poněkud netypické roli agitátora pro vstup do československých legií. Hašek prý ale nebyl nijak teatrální a působil důvěryhodně, což Langera překvapilo vzhledem k tomu, jak známého humoristu znal. Nutno dodat, že nadšení Haška později opustilo a jeho antimilitarismus se projevil i v legiích. Langer nakonec prošel několika zajateckými tábory, aby nakonec v Caricynu (později Stalingradu a dnes Volgogradu) do československého zahraničního vojska přece jen vstoupil. Jeho rozhodnutí urychlila únorová revoluce roku 1917.

Československé legie v Rusku

V uniformě mezi kulturní elitu

V legiích nastává Langerovo nejznámější období. Stal se lékařem 1. československého pluku a organizoval i nábor nových vojáků. Ani v legiích ale nezapomněl na svou literární činnost. Přispíval do legionářských tiskovin a organizoval různé kulturní aktivity. V legiích nakonec strávil Langer skoro tři roky a do nové vlasti se vrátil v hodnosti majora až v roce 1920. Bylo to stejně jako skoro u všech českých vojáků na Rusi po strastiplné cestě přes Sibiř, Japonsko, Čínu, Indický oceán a Suezský průplav.

Zažité boje, třeba ty nejvzpomínanější u Zborova, mezní situace, ale i všední život legionářů mu poskytl bohatou látku ke zpracování mnoha pozoruhodných děl. Vzpomeňme třeba i později zfilmované drama Jízdní hlídka, povídky Železný vlk, další divadelní hru Vítězové nebo román původně psaný pro děti Pes druhé roty. František Langer si však z pobytu v Rusku přivezl, podobně jako Jaroslav Hašek, také manželku Marii Mojsejevovou. V následujícím období zůstal v armádě a zároveň se stal jednou z nejvýraznějších postav české literatury a dramatu. Jeho původ, tvorba a etické hodnoty ho zákonitě řadily k odpůrcům obou totalitních režimů, které dusily české prostředí od konce třicátých let. Získaly mu ale, bez jakéhokoli náznaku klišé, trvale místo mezi našimi nejpřednějšími tvůrci.

Anna a František Langerovi
autor: Václav Nájemník
Spustit audio