Frisland: Tajemné jižní dvojče Islandu
V 16. a 17. století se na mapách severního Atlantiku vyskytoval ostrov, zvaný Frisland. Vypadal jako jižnější rovnoprávné dvojče Islandu. Jak se tam dostal a co je s ním dnes?
V roce 1558 vyšel v Benátkách spis, nazvaný „Objevení ostrovů Frislandia, Eslanda, Engroenlanda, Estotilanda a Icaria, učiněné dvěma bratry z rodiny Zenů, to jest Messirem Nicolò, rytířem, a Messirem Antoniem“. Autorem spisku byl Nicolò Zeno, prapravnuk zmíněného rytíře Nicola. Údajně na základě starých poškozených rodinných dokumentů, které prý sám jako dítě potrhal, popisuje cesty svého předka, které se měly odehrát na konci 14. století.
Heylynovi Frislanďané a jejich města
Vyprávění, doplněné mapou, překreslenou prý z dost zašlého originálu, bylo dlouho považováno za autentické. Kraje, které Zeno popisuje, se proto začaly objevovat i na dalších mapách. Vedle Frislandu a Engronelandu (tedy Grónska) to byl zejména Estotiland, umisťovaný tradičně na atlantské pobřeží Severní Ameriky. Frisland byl však zdaleka nejoblíbenější.
V roce 1659 o něm dokonce podal velmi hodnověrnou a podrobnou zprávu Angličan Peter Heylyn ve svém geografickém spise „Kosmografie“. Popisuje podnebí a hospodářské poměry Frislandu, zmiňuje se o městech Freezlandu, Samescotu, Andefortu a Sorandu, jejich obyvatelstvu a kontaktech Frislanďanů s Evropou, prý tak častých, že tuto zemi Skotové, Holanďané, Angličani a Dánové přezdívají Západní Anglií. Protože však víme, že žádný velký ostrov v severním Atlantiku na jih od Islandu není a nikdy nebyl, musí to znamenat, že zde došlo k nějaké mýlce. Háček je právě ve fantastickém vyprávění Nicola Zena.
Nicolò Zeno, Král šumař a Carta Marina
Dnes už se zdá jisté, že Benátčan Zeno si v 16. století své vyprávění do puntíku vymyslel. Máme pro to řadu důkazů. V roce 1911 porovnal polárník Fridtjof Nansen Zenovu mapu Grónska s mapou dánského kartografa Claudia Clava z 20. let 15. století. Clavus v duchu tehdejších zvyklostí zaplnil grónské vnitrozemí neexistujícími řekami a smyšlenými místními jmény. Při jejich tvorbě si vypůjčil slova z lidové písně „Král šumař“ v dialektu ostrova Fyn, kde se narodil. Řeky zase pojmenoval zkomolenými dánskými číslovkami. Všechny tyto Clavovy smyšlenky lze nalézt i na mapě Nicola Zena, Benátčana, který kartografův „žert“ neprohlédl – nejspíš neuměl dánsky.
Roku 1932 zase upozornil polární badatel Knud Rasmussen, že Zena zjevně inspirovala i mapa kartografa Olause Magna „Carta Marina“, vydaná roku 1539. Zenova mapa tak v žádném případě nemůže pocházet z konce 14. století, jak se snaží předstírat.
Frisland jako přelud Islandu?
A jak to bylo s Frislandem? Názvy Frixlanda, Fislanda nebo Fixlanda se objevují na některých mapách už před Zenem, v první půli 16. století; označují však Island. Těžko říci, co vedlo roku 1558 Nicola Zena k jeho naklonování. Snad se tím snažil vyřešit matoucí problém jediného ostrova se dvěma různými názvy a není důležité, zda se tak dělo při rekonstrukci staré mapy nebo při tvorbě mapy nové.
Na konci 17. století Frisland z mapy Atlantiku tak jako tak tiše zmizel. V jednom z novějších vydání Heylynovy „Kosmografie“ z roku 1701 sice zmiňovaný popis Frislandu nechybí, ale je u něj učiněna stručná poznámka: „Je mnoho sporů o to, zda takovýto ostrov na světě existuje a někteří to s určitostí popírají.“ Dodnes se sice najdou lidé, kteří vyprávění Nicola Zena věří a Frisland se snaží identifikovat třeba s některým z Faerských ostrovů nebo četných ostrovů skotských Orknejí – ale to je tak všechno.
Související
-
Mayda: Vykousnutý koláč uprostřed Atlantiku
Tajemný ostrov Mayda se poprvé objevil roku 1367 na mapě bratří Piziganiů, naposledy v roce 1906 na mapě Randa McNallyho.
-
Sannikovova země: Chiméra, zakletá v ledu
Na starých mapách najdete desítky ostrovů, které jsou ve skutečnosti jen přízraky. Patří mezi ně i Sannikovova země v Severním ledovém oceánu, objevená prý roku 1810.
-
Tajemný Doughertyho ostrov
Jeho poloha je dobře známá. Přesto není Doughertyho ostrov k nalezení a není příliš jasné, co se s ním vlastně stalo.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
