Genocidě Arménů se věnuje nově vydaná Kniha šepotů a také román Čtyřicet dnů
Sto let letos uplynulo od genocidy Arménů, během níž bylo v tehdejší Osmanské říši zavražděno 1,8 milionu lidí. Arméni se od svých sousedů vždy odlišovali náboženstvím a jako první národ světa přijali v roce 301 křesťanství za státní náboženství. U příležitosti smutného výročí jejich genocidy nedávno v češtině vyšly dvě zajímavé knihy.
Papež František letos veřejně označil organizované zabíjení Arménů v roce 1915 za první genocidu 20. století. Genocidě Arménů se věnuje nově vydaná Kniha šepotů arménského autora Varujana Vosganiana, který žije v Rumunsku. Z rumunštiny ji přeložila Jarmila Horáková.
„Po té genocidě přicházeli Arméni, kteří byli oficiálně bez vlasti, měli Nansenovy pasy a Rumunsko bylo jednou z prvních zemí, která je přijímala.“
Kniha šepotů vypráví rozsáhlý příběh.
„Je tam zachyceno jak autorovo dětství na moldavském maloměstě v kruhu prarodičů a jejich přátel, kteří většinou za sebou měli ty pohnuté osudy, které jsou další osou té Knihy šepotů. Jsou to jejich příběhy od dramatického útěku z Osmanské říše, přes pobyt v poválečném Rumunsku, kde většina z nich uspěla a dokonce se dostala na velmi významné posty, až potom po poválečné vyvlastnění, repatriace do sovětské Arménie, která měla také své stinné stránky a následně to hlavní vyprávění končí vyvlastňováním a komunistickým znárodňováním jak Arménů, tak i Rumunů, zabavováním půdy a dalšího majetku, které je také v jedné kapitole popsáno.“
Důležitou roli v životě hrdinů Knihy šepotů hraje církevní společenství.
„Dalo by se říct, že z velké části se život prarodičů autora točí kolem kostela, kde mají svou farní radu, kde se scházejí. A dalším zajímavým místem, kde se scházejí, je prázdná hrobka rodiny Seferijanů. Členové této rodiny utekli do Argentiny a ta hrobka, kterou si připravili, zůstala prázdná. Tam se scházeli na ta nejtajnější setkání farní rady, když se dělo něco opravdu důležitého, například byl zavražděn Kennedy nebo když v roce 1948 odstoupil rumunský král Michal a podobně.“
Ke stému výročí genocidy Arménů vyšlo také nejslavnější dílo Franze Werfela Čtyřicet dnů. Odpovědným redaktorem románu je Filip Outrata.
„Je to nové, už třetí vydání tohoto překladu Werfelova románu Čtyřicet dnů. Je to slavný historický román, který se zabývá genocidou Arménů v Osmanské říši za 1. světové války. Je zpracován jednak na základě osobní zkušenosti autora, jednak jeho obsáhlého studia materiálů k této otázce. Je to velmi rozsáhlé dílo, které mapuje konkrétní příběh obyvatel vesnic a městeček na úpatí hory Musa Dagh, tedy Mojžíšovy hory, která se nachází v dnešním Turecku. Ti původní obyvatelé už tam nežijí, museli Turecko opustit – i ti, kteří přežili tu genocidu.“
V době svého vzniku byl tento román vysoce aktuální a svůj význam neztrácí ani dnes.
„Je to kniha, která byla svým způsobem kontroverzní už od začátku, byla ve světě velmi populární. V Německu, kde Werfel žil před tím, než musel utéct před nacisty do Spojených států, kde v roce 1945, tak tam naopak byla zakázána, protože se to nehodilo do doby nastupujícího nacismu. Werfel v ní zpracoval i svůj vlastní životní pohled příslušníka židovského národa, který cítil velkou blízkost k osudům Arménů, stejně jako potom k osudům Čechů za 2. světové války.“
Genocidě Arménů se věnuje také jedno z letošních čísel měsíčníku pro světovou literaturu Plav. Jeho redaktorka Pavla Nehasilová říká:
„Převážně jsme vybírali ukázky, které se týkají tématu arménské genocidy, ale máme tam i jednu takovou perličku, řekla bych, protože se nám podařilo vydat český překlad jedné ze středověkých ód svatého Řehoře z Nareku, což je velmi známý arménský literát a mnich raného středověku. Ta óda se jmenuje Písni podivuhodná a vyšla velkou péčí Arména britského původu, který působí v České republice, pana Haiga Utidjiana.“
Řehoři z Nareku letos papež František udělil titul učitel církve. Tím ho postavil po bok takových osobností jako je Augustin nebo Tomáš Akvinský.