Geologie Českosaského Švýcarska v knize a fyzikální plášť neviditelnosti

V úvodním přehledu zajímavostí si povíme o novém objevu vzácné orchideje jazýčku jadranského v Podyjí a také se zmíníme o zvláštních hybridech velkých sladkovodních ryb veslonose a jesetera, kteří přišli nečekaně na svět v Maďarsku. Uslyšíte o testech záchranářských robotů v jeskyních Moravského krasu, o genetickém výzkumu, který prokázal výskyt pravých neštovic u Vikingů a také o jakési nové „studené válce“ ve vesmíru a protidružicových zbraních, jejichž vývoj vojenské kruhy kosmických mocností neobyčejně láká.

Geologie Českosaského Švýcarska v knize

Geologie Českosaského Švýcarska|foto:Muzeum města Ústí nad Labem

Českosaské Švýcarsko, pískovcová lesnatá krajina, která se táhne po obou březích Labe zhruba od Děčína až k německé Pirně, je v mnoha ohledech výjimečná. Její saskou část o rozloze 93 čtverečních kilometrů až po státní hranici chrání už třicet let Národní park Saské Švýcarsko. Na české straně na něj navazuje Národní park České Švýcarsko, který má zhruba 79 čtverečních kilometrů. Vyhlášen byl o deset let později a letos slaví své dvacáté výročí. Správa Národního parku České Švýcarsko se jej rozhodla oslavit vydáním výpravné publikace, ve spolupráci s Muzeem města Ústí nad Labem a Ústeckým krajem.

Na její textové části se podílelo osm autorů, obrázky dodalo více než dvacet fotografů. Publikace se věnuje, jak název napovídá, především geologii Českosaského Švýcarska. Proč se výročí slaví právě geologickou publikací? O tom hovoří její editorka, geoložka Muzea města Ústí nad Labem Zuzana Vařilová. Tvářnost krajiny a její proměny v čase dokumentují v knize desítky fotografií, často historických. A to i v části, která je věnována těžbě nerostných surovin v oblasti Českosaského Švýcarska. Dnes už tam žádné podobné aktivity neprobíhají, dřív se ale ve zdejších lesích a mezi skalami těžilo hojně, vypráví další z autorů publikace Natalie Belisová ze Správy Národního parku České Švýcarsko.

Fyzika a plášť neviditelnosti

Neviditelný|foto: pixel2013,Pixabay,©

Toužili jste někdy po plášti neviditelnosti? Pak by vás mohlo zajímat, že alespoň v teoretické rovině je už jeho koncept zvládnutý. Sice byste se v něm nemohli hýbat, neviděli byste ven, a pokud byste včas nevylezli, pravděpodobně byste se udusili – ale vidět by vás nebylo. Prozradíme vám, na jakém principu takový neviditelný plášť funguje a proč není jeho případné praktické využití tak snadné jako v čarodějnických filmech.

Fyzikální disciplině, které se říká teorie neviditelnosti jsme se věnovali spolu s fyzikem Tomášem Tycem z Ústavu teoretické fyziky a astrofyziky fyzikální sekce Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Jako vědec se zabývá hlavně optikou, v poslední době především zobrazováním optickými vlákny. Teorii neviditelnosti a také dokonalých čoček se věnoval spíše v letech minulých. Stále k nim však má co říci.