Hanuš Rezek byl rabín, který bojoval

Nebýt druhé světové války, možná bychom se se jménem Hanuš Rezek ani nesetkali. Narodil se 22. ledna 1892 jako Šmuel Rebenwurtzel ve Strážnici. Místní Židé zde žili, jak bylo v předválečné republice zvykem, v plné shodě s místními obyvateli. Otec Šmuela byl obchodník, ale jeho syn, česky se mu říkalo Hanuš, měl vyšší ambice; v Brně vystudoval práva, ve Vsetíně se stal advokátem a současně se zapojil do veřejného života: byl činný v sionistické organizaci i sociální demokracii, stál v čele židovského tělovýchovného spolku Makabi.

Nacistická okupace vše změnila. Na rozdíl od většiny souvěrců se Hanušovi i s manželkou podařilo uprchnout do tehdejší britské mandátní Palestiny, kde vstoupil do československé jednotky. Židé v ní měli výrazné zastoupení, ale svého duchovního ne. Hanuš Rebenwurtzel však byl zbožný, znalý židovských rituálních zvyklostí, a veliteli Karlu Klapálkovi přišlo jen přirozené, že by se mohl ujmout rabínské funkce. Hanuš poté prošel několikaměsíční výukou u autoritativního rabiho Arjeho a poté se oficiálně stal rabínem, duchovním se zbraní v ruce.

Proti nacistům bojoval u Tobruku i Dunkerque, v roce 1943 byl přeložen do Anglie již jako polní rabín československého vojska v exilu. Ve své funkci vystupoval proti občasným projevům antisemitismu v důstojnickém sboru, zdůrazňoval nutnost kamarádského spolužití příslušníků různých náboženských a národnostních skupin. To, jak řekl, „musí všem Čechoslovákům a nám Židům obzvláště být zkušebním kamenem a přípravou pro život poválečný“. A správně též předvídal, když dodal: „Pro nás Židy však ukončením války není boj náš dobojován, neboť boj pro židovství a o židovstvo teprve začne.“

Po válce si Hanuš Rebenwurtzel změnil německy znějící jméno na české Rezek a energicky se zapojil do obrody židovského života rozvráceného válkou. Působil v organizacích, které pečovaly o navrátivší z koncentračních táborů a o památku zavražděných, jako vedoucí pracovník ústředí židovských obcí usiloval o obnovu jejich náboženského života, byl náměstkem vrchního rabína Aladara Deutsche. Současně navázal na své předválečné aktivity ve prospěch židovského sportu a sionistického hnutí, podílel se na organizování vojenské pomoci Izraeli, do něhož se hodlal vystěhovat.

Hanuš Rezek zahynul 22. prosince 1947 v Řecku při zřícení letadla směřujícího do Palestiny. Kdyby tuto nehodu přežil a nepodařilo se mu vystěhovat do Izraele, stal by se nejspíše privilegovanou obětí monstrprocesů v 50. letech.