Historie a současnost jazyka jidiš

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Moderní pomůcky k výuce hebrejské "abecedy" alefbet

Celé generace evropských Židů mluvily od středověku jazykem jidiš a řada slov z něj přešla i do češtiny – například mešuge, melouch, šlamastyka, šoufl, póvl, čurbes nebo pajzl. My si teď něco řekneme o jeho historii a také o tom, kde se tento jazyk dá dnes u nás studovat.

Židé nemluví židovsky, stejně jako Kanaďané nemluví kanadsky nebo katolíci katolicky. Úředním jazykem státu Izrael je hebrejština. Ta je společně s aramejštinou také jazykem modliteb a obřadů. Po vyhnání Židů ze Svaté země a jejich rozptýlení po světě začala vznikat i řada dalších jazyků, jejichž základem byly obvykle místní jazyky, do nichž pronikla hebrejská slova. Nejrozšířenější z nich byly jidiš a ladino. Židovští obyvatelé západní, střední a východní Evropy mluvili jazykem jidiš. Jaké znalosti mohou pomoci současným studentům jidiš, vysvětluje lektor tohoto jazyka Petr Jan Vinš.

„Při studiu jidiš pomůže znalost hned tří různých věcí. Za prvé je to pochopitelně znalost němčiny, protože němčina a jidiš mají společné východisko ve středověké středohornoněmčině. Na druhé straně pomůže i znalost hebrejštiny, protože v jidiš se objevuje celá řada hebrejských a aramejských slov, byť jsou v jiné výslovnostní tradici než v moderní hebrejštině. A to třetí, co pomůže, je znalost slovanských jazyků – polštiny, ruštiny, ukrajinštiny, protože celá řada slov se do jidiš dostala právě z těchto jazyků prostřednictvím jazykového kontaktu.“

Jidiš se zaznamenává pomocí hebrejské abecedy, takže se píše zprava doleva a je jediným germánským jazykem, který nepoužívá latinku. Latinu a latinku totiž Židé zavrhli, protože ji spojovali s křesťanstvím a s pogromy. V hebrejštině se však nepíší samohlásky, ale pouhé souhlásky, a tak mě napadla otázka, jak je tomu v jidiš.

Hebrejská písmena

„Tak v tomto ohledu jsme na tom lépe nebo alespoň jednodušeji. V jidiš se píše foneticky, to znamená, že se píší samohlásky i souhlásky, s výjimkou hebrejských a aramejských slov, která se píší stejně jako v hebrejštině a v aramejštině bez samohlásek.“

Vyvraždění Židů během holocaustu téměř způsobilo zánik tohoto jazyka. Přežil díky tomu, že už v 19. století z východní Evropy mnoho Židů emigrovalo především do Palestiny a Spojených států a v těchto lokalitách přetrval jidiš až do současnosti.

„Jidiš samozřejmě živý jazyk stále je, byť ta velká sláva toho, kdy se jím mluvilo po celé východní Evropě, v New Yorku a na mnoha jiných místech, už je z různých důvodů pryč. Nicméně dodnes jidiš hovoří v první řadě ultraortodoxní židé, pro které je hebrejština příliš posvátný jazyk na to, než aby ji používali v každodenní komunikaci. A potom je to nadále jazyk té veliké a bohaté východožidovské kultury prostřednictvím literatury, hudby, divadla... Čili na jedné straně je to jazyk stále žitý, byť v komunitě, která nemá příliš kontaktů s tou většinovou společností, a na druhé straně zůstává jazykem kulturním.“

U nás se jidiš většinou nikde nevyučuje, a proto bychom zájemce o tento jazyk chtěli pozvat na nové kurzy, které začnou příští týden v jazykové škole Ulpan v Praze. Jejich lektorem je Petr Jan Vinš.

„Momentálně je ten kurz skutečně jediný. Jediná další alternativa je, že se občas otvírá kurz jidiš na Univerzitě Palackého v Olomouci, nicméně od příštího roku by se měl otevřít kurz jidiš i na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ale zatím je skutečně kurz na Ulpanu jedinečný.“

A čím je jazyk jidiš dodnes zajímavý?

„Jidiš kultura a jidiš literatura si rozhodně zaslouží naši pozornost, i když se třeba nebudeme přímo učit jazyk jidiš. Ale je dobré mít na paměti, že to je skutečně veliká a krásná literatura a kultura, která z velké části zmizela díky těm nešťastným událostem 20. století. A dnes se zase pomalu dostává do povědomí, kdy se začínají víc a víc vydávat překlady a je to něco, co patří ke kulturním dějinám Evropy a nemělo by upadnout do zapomnění.“

Kurzy jazyka jidiš se konají přímo v centru Prahy.