Historie židovské hudby na gramofonových deskách v USA (1)
Loni v srpnu skončila v San Franciscu výstava nazvaná „Židé a vinyl“. Místní židovské muzeum ji uspořádalo na základě úspěchu publikace Roger Bennetta a Joshe Kuna „A poznáte nás podle stop na našich elpíčkách“. Kniha má výmluvný podtitulek: „Židovská historie podle desek, které jsme milovali a poztráceli.“ Ve třech příštích pořadech vám tento pozoruhodný příběh o židovské hudbě na gramofonových deskách postupně přiblížíme.
Začněme vzpomínkou zmiňovaného Roger Bennetta a Joshe Kuna na dobu, kdy sbírali obaly LP desek s židovskou tematikou:
„Oba jsme hledali svou vlastní židovskou identitu. Náhodou jsme narazili na hromadu těchhle desek a uvědomili jsme si, že nejde jenom o muziku, každé album bylo jakýmsi otiskem doby.“
Sbírka to byla rozsáhlá, přívlastek „židovský“ je u ní třeba chápat velmi široce. Zahrnuje vše od nahrávek synagogálních zpěvů až po „Šumaře na střeše“ v podání slavných The Temptations.
Roger Bennett vyrůstal v Liverpoolu. „Když mi bylo devět,“ řekl v jednom rozhovoru, „máma mi dala gramofon a hromadu desek. Byla tam alba od Beatles a další hity, ale mě nejvíc zaujaly dva tituly: ´Connie Francis zpívá židovské evergreeny´ a ´Bagely a bonga´ od Irvinga Fieldse. Na první desce – v té době snad nejpopulárnějším židovském albu - zpívala italská katolička z New Jersey židovské písničky a na té druhé Žid z New Yorku hrál latinskou muziku, která se dobře prodává v Mexiku. Byl jsem fascinován těmi paradoxy a začal jsem podobné věci sbírat.“
Podobný paradox provází i vznik kdysi populárního dua The Barry Sisters. Jmenovaly se vlastně Bagelmanovy, narodily se v Bronxu a hudební dráhu začaly pod vlastními jmény. Tehdy měla obrovský úspěch skupina Andrews Sisters se slavnou jidiš písničkou „Bei Mir Bist Du Schön“ v angličtině. A tak si Clara a Minnie Bagelmanovy řekly, že když tohle dokážou blonďaté luteránky z Minnesoty, dokáží to taky. A líp. Přes noc se změnily v Claire a Mernu Barryovy. Staly se hvězdami americké pop-music, jejich repertoár zahrnoval všechny známé židovské melodie zpívané jak v angličtině, tak v jidiš. K úspěchu jim pomohla i tehdy moderní swingová úprava v podání skvělých muzikantů. Úspěchy slavily více než třicet let a ještě v 70. letech natočily album „Our Way“. Objevily se na něm jidiš verze tehdejších největších hitů včetně Sinatrovy „My Way“ - která dala albu jméno - nebo „Tropfn Fin Regen Oif Mein Kop“, což nebylo nic jiného než jidiš verze melodie z legendárního filmu „Butch Cassidy a Sundance Kid“.
Ale nebyly to jen hvězdy, s nimiž se sběratelé Bennett a Kun díky své vášni postupně seznamovali. Začali si klást otázky, na něž nenacházeli jednoduché odpovědi. „Kdo jsme, co tohle pro nás znamená a co s tím uděláme?“
A podařilo se jim něco, s čím původně nepočítali. Svým zájmem o moderní americkou židovskou historii se strefili do poptávky po nostalgii pop-kultury, fenoménu, který zná nejen Amerika.