Hrady a zámky

AKTUALIZACE TOHOTO WEBU JE UKONČENÁ.
Tuto stránku jsme přesunuli do Archivu webů ČRo.
Uvedené informace proto nemusejí být aktuální a některé soubory mohou být nedostupné.

Ronov

Jana Jordáková, Jiří Růžička  
Ronov - Autor: kolektiv autorů
Ronov
Autor:    kolektiv autorů  

Torzo hradu, ležící na 553 m vysokém, dominantním homolovitém kopci u Stvolínek, severovýchodně od Úštěka. Ronov byl patrně založen v druhé polovině 14. století Berky z Dubé nebo pány z Klinštejna. První písemná zpráva o něm je datována do roku 1384 a zmiňuje bratry Anselma a Přeboře, píšící se po něm. 

K roku 1416 jej vlastnil Hynek Hlaváč z Dubé, známý odpůrce husitů. Roku 1437 je uveden jako majitel Jindřich Berka, ale nedlouho poté se hrad dostal do vlastnictví známého rytíře Viléma z Illburka. Vilém vedl četné spory s rodem Šliků, kteří zde na severu Čech vlastnili, stejně jako on, mnohé hmotné statky.

Pro svoji extrémní polohu byl Ronov patrně v 15. století opuštěn a jeho majitelé přesídlili do nového pohodlného sídla ve Stvolínkách. Počátkem 17. století byl hrad již jen pustou zříceninou.

Ronov 

Zříceniny starého hradu na kopci nápadného tvaru připomínající homoli, jsou opředeny mnoha pověstmi o pokladech ukrytých uvnitř hory.

Říká se, že poklad se otvírá každoročně na Květnou neděli. Není však jednoduché poklad získat. Bohatství pečlivě střeží obr s ohnivýma očima a velkým orlím nosem mezi nimi. Člověk, který chce poklad získat, se nesmí obrovi podívat ani na okamžik do jeho uhrančivých očí, jinak by se bohatství propadlo přímo před ním do země a on by ho již nikdy nenašel.

Avšak jednou o Velikonocích se stala věc více než podivná. Mladá žena šla tenkrát do lesa na chrastí. Chuděra muže ztratila ještě dříve, než se jim děťátko narodilo. Velikonoce toho roku přišly brzy a ještě byla zima. Mladá matka se strachovala o zdraví svého maličkého dítěte a proto chtěla, aby bylo v chaloupce trochu teplo.

Na úpatí vrchu, na němž stojí trosky hradu, se žena udiveně zastavila.

Před sebou spatřila otevřená železná vrata, která tam nikdy nebyla. Vyzařovalo z nich tajemné světlo. Matka s dítětem v náručí stála chvíli před vchodem do skály. Jako by jí něco říkalo, že má jít dovnitř.

Opatrně, pomalými krůčky prošla žena vraty a stanula v jeskyni. Nebyl zde však žádný poklad, jak se mezi lidem říkalo, ale pro matku byla hromádka uhlí cennější než kopa zlata.

Položila děcko a do zástěry si nabrala tolik, co unesla a vyšla ven. Ze všeho údivu zapomněla dítě v jeskyni. Jakmile vyšla ven, chtěla se pro něj vrátit. Ale když se otočila, žádná vrata tam už nebyla.

Plačíc se žena odebrala domů. Uhlí vysypala ze zástěry a tu ji čekalo obrovské překvapení. Místo uhlí dopadaly na zem kousky zlata. Žena se však neradovala a stále myslela na své dítě.

Uplynul rok a žena se vydala ke skále prosit o své děťátko. Její prosby byly brzy vyslyšeny a skála se otevřela. Matka radostně chytila dítě, rychle vyšla ze skály a vůbec si nevšímala všeho bohatství, které leželo kolem. Nic pro ni nemělo takovou cenu jako vlastní dítě.


 

Nacházíte se

v tematickém okruhu: Témata
na webu: Hrady a zámky
v rubrice: Česká Lípa

DÁLE V RUBRICE


Archiv

RSS  |  MAPA SERVERU  |  KARIÉRA  |  KONTAKTY  |  ENGLISH  (c) 2000 - 2019 Český rozhlas