Hrady a zámky

AKTUALIZACE TOHOTO WEBU JE UKONČENÁ.
Tuto stránku jsme přesunuli do Archivu webů ČRo.
Uvedené informace proto nemusejí být aktuální a některé soubory mohou být nedostupné.

Nové Hrady

Jana Jordáková, Jiří Růžička  
Nové Hrady - Autor: kolektiv autorů
Nové Hrady
Autor:    kolektiv autorů  

Zachovalý gotický hrad, ležící na vyvýšenině nad řekou Stropnicí, u stejnojmenného pohraničního města. Hrad byl postaven na místě staršího hradiště, které je připomínáno již v 11. století. Samotný hrad je poprvé zmiňován v roce 1279, kdy jej vlastnil Ojíř ze Svin, příslušník mocného rodu Vítkovců. Prvořadým úkolem Nových Hradů byla ochrana nedaleké důležité obchodní cesty vedoucí do Rakouska. 

Ještě před polovinou 14. století získal Nové Hrady jako manství Vilém z Landštejna. Jeho syn je však již roku 1359 prodal čtyřem rožmberským bratrům. Jejich rod zde poté sídlil dvě a půl století.

Dobou husitských válek neprošlo ani sídlo Oldřicha z Rožmberka bez šrámů. Tento pán byl totiž přesvědčený odpůrce husitů, čímž se vůbec nijak netajil. Roku 1425 vyhořel přičiněním stoupenců kalicha nejen hrad, ale i samotné město.

Další pohroma přišla v roce 1467. Byl to nepokojný čas drobných válek. Zdeněk ze Šternberka přepadl hrad a dále si počínal jako jeho husitští předchůdci. Nové Hrady se dostaly v důsledku těchto událostí do nezáviděníhodného stavu, a proto bylo nutno neotálet s jejich opravami. Ty probíhaly až do dob, kdy se hradu ujal pan Vok z Rožmberka.

Co by to však bylo za historii, kdyby zakrátko nepřišla další pohroma. Ta na sebe nechala čekat až do roku 1573, kdy následkem výbuchu střelného prachu slehla se zemí věž. Také ostatní budovy velmi utrpěly. Blesk seslaný z nebe si tenkrát vybral svoji daň až do dna.

Rožmberkové nestačily rozbořený hrad ani opravit a už tu bylo zemětřesení, které jejich sídlu také nijak neprospělo - tehdy se psal rok 1590. Ale to se již blížil rok smrti bujarého Petra Voka, posledního člena rodu růže.

Nové Hrady po něm zdědili Švamberkové, kteří hrad zpevnili natolik, že roku 1619 odolal náporu císařského vojska, které tak svým výbojem reagovalo na aktivní zapojení Petra ze Švamberka do průběhu stavovského povstání.

Novohradští se však dlouho neradovali - ještě téhož roku byl jejich hrad dobyt generálem Buquoyem, který ho získal následující rok z císařské moci Ferdinanda II. V držení jejich rodu zůstal hrad následujících tři sta let. Buquoyové hrad důkladně opravili a přestavěli, ale v pozdějších časech se jim přesto nezdál dostatečně komfortní, a tak se přestěhovali do empírového zámku, který si vystavěli nedaleko od hradu před rokem 1810.

Hrad nadále využívali jen jako lesní úřad, byty úředníků, knihovnu a rodinný archiv. Přišli o něj až v posledním roce druhé světové války.

Nové Hrady 

Jako na každém hradě najdeme i na Nových Hradech strašidla. Nejsou to však strašidla obyčejná. V Červené věži se objevovali mniši v šedých suknicích a kuklách. Nikdo nikdy nezjistil, jak se na hrad dostali, ale strašili tam řadu staletí.

Jako většina nadpřirozených bytostí, zjevovalo se půl tuctu mnichů s prvním úderem půlnoci. Tiše procházeli zdmi a se svíčkami v rukou chodívali po schodišti ve věži. Když náhodou potkali člověka, shlukli se kolem, nejstarší z nich s úplně lysou hlavou na něj ukazoval kostlivým prstem a otázka: "Které zvíře nestvořil pánbůh?", zašuměla v oschlých ústech šesti mnichů jako suché listí ve větru.

V oněch dávných dobách, kdy ještě všichni pevně věřili na boží sílu, to byla otázka velmi složitá a nikdo na ni nenacházel odpověď. Většina lidí jmenovala odporná zvířata jako blechy, šváby, krysy nebo potkany. Po takové špatné odpovědi se strašidla na člověka vrhla a kdyby každý nevzal do zaječích, snad by ho rozsápala. Vždyť ti, kteří unikli mnichům, měli často smrt jenom z tohoto setkání.

Až jednou se podařilo člověku tuto záludnou otázku strašidel rozluštit. Tenkrát se hrad musel opravit a přicházeli na něj řemeslníci. Jednoho dne přišel i kovář. Hejtman ho s radostí přijal. "Ale musíš bydlet ve věži, jinde není místo," řekl kováři.

Kovář byl statečný, strašidel se nebál a hned se odebral do věže. Když hodiny začaly odbíjet půlnoc, objevili se mniši v kovářově světničce. Obstoupili se svícemi v rukou jeho lůžko a vše se opakovalo.

Do hrobového ticha byla vyřčena stejná otázka. Kovář se jen zasmál a odpověděl: "Taková otázka je pro děti, koně nestvořil bůh. Kůň má na nohou čertova kopyta, očima blýská také stejně a když lehá, k žádné modlitbě nekleká." Po takové odpovědi začali mniši jeden po druhém zhasínat svíce a mizet.

"Počkejte," zarazil je kovář. "Ještě mi povíte, co vaše strašení a hádanky znamenaly."

Nejstarší odvětil za všechny: "V hrobě jsme nenacházeli pokoje, protože jsme za života kradli lidem koně místo zbožného modlení. Jedině správná odpověď nás mohla vysvobodit."

Od té doby již nikdo nikdy mnichy neviděl a nikdo se nedozvěděl, proč strašili právě na Nových Hradech.


 

Nacházíte se

v tematickém okruhu: Témata
na webu: Hrady a zámky
v rubrice: České Budějovice

DÁLE V RUBRICE


Archiv

RSS  |  MAPA SERVERU  |  KARIÉRA  |  KONTAKTY  |  ENGLISH  (c) 2000 - 2020 Český rozhlas