Hrady a zámky

AKTUALIZACE TOHOTO WEBU JE UKONČENÁ.
Tuto stránku jsme přesunuli do Archivu webů ČRo.
Uvedené informace proto nemusejí být aktuální a některé soubory mohou být nedostupné.

Český Krumlov

Jana Jordáková, Jiří Růžička  
Český Krumlov - Autor: kolektiv autorů
Český Krumlov
Autor:    kolektiv autorů  

Původně středověký hrad, za Viléma z Rožmberka velkolepě přestavěn na renesanční zámek, poté ještě několika přestavbami zformován do dnešní podoby. Dnes je Český Krumlov obdivován statisíci návštěvníky ročně. Spolu s městem je zařazen na seznamu památek UNESCO. 

Původní hrad předcházející dnešnímu zámku nebyl nikterak rozsáhlý. Čítal obytná stavení, hradby a věž, která se, přes četné přestavby, dochovala do dnešních dnů.

Krumlov založili Vítkovci, z nichž Vítek je poprvé zmíněn k roku 1253, což je zároveň nejstarší dochovaná zpráva o hradě.

Po vymření krumlovské větve Vítkovců se roku 1302 Krumlov dostal dědictvím do rukou Jindřicha z Rožmberka, který na Krumlov záhy přemístil své sídlo, jež měl dosud na pevném hradě Rožmberku. Tím se Krumlov dostal na dalších tři sta let do držení mocných Rožmberků, ovládajících ve své době rozlehlá území na jihu naší země. Jindřich proslul svým chováním, které nejlépe vystihuje české přísloví Kam vítr, tam plášť. Jeho potomek se zasloužil o rozšíření sídla o Horní hrad s kaplí sv. Jiří.

V roce 1394 byl na hradě vězněn král Václav IV.

Dramatickými dobami husitských válek prošel hrad bez větší újmy. Již roku 1422 se sice Žižka pokoušel zmocnit Krumlova lstí, ale tehdejší jeho držitel, Oldřich z Rožmberka, jej ubránil.

I Oldřich měl v sobě něco ze svého předchůdce. Vždyť ještě roku 1420 stál na husitské straně a již o dva roky později se musel bránit Žižkovi.

To však ještě byly jen maličkosti. Oldřich, ve snaze nabýt co největšího majetku, padělal ve svůj prospěch několik listin a neštítil se ani uvěznit a později popravit Jana Smila z Křemže, po jehož násilné smrti se zmocnil jeho majetku.

Výrazné proměny se hradu dostalo za Viléma z Rožmberka, zastávajícího mnoho významných funkcí. Za něho byla zahájena velkolepá přestavba krumlovského hradu na renesanční zámek.

Jeho následník, známý Petr Vok, hrad roku 1602 prodal i s panstvím císaři Rudolfovi II. Z těchto dob dodnes koluje historka o duchem neobdařeném, nemanželském synovi Rudolfa, kterého sem císař umístil. To však ještě netušil, že zanedlouho zde zavraždí svou milenku Markétu.

Habsburkové vlastnili Krumlov přesně 20 let. Roku 1622 jej daroval císař Ferdinand II. Eggenberkům. Ti započali s dalšími, tentokrát barokními, úpravami již tak honosného zámku.

Jejich dokončení však nechali na Schwarzenbercích, kteří zámek zdědili roku 1719. Schwarzenberkové vlastnili Krumlov až do roku 1940, kdy jim jej zkonfiskovalo gestapo. Po skončení války jim byl, pod rouškou znárodnění, ukraden státem.

Český Krumlov 

Opravdu mocnými pány v dobách dávno minulých bývali páni z Růže. Na Krumlově žil tehdy chamtivý pán z Rožmberka se svými třemi dcerami, veselou Anežkou, hrdou Lidmilou a snivou Perchtou. Právě mladičká Perchta doplatila na otcovu hamižnost ze všech nejvíce. Zatímco sama zaslíbila své srdce mladému Šternberkovi, otec se rozhodl provdat ji za bohatého, starého a břichatého knížete z Lichtenštejnska.

Zanedlouho zazněly na celém hradě trubky a všude zavládlo svatební veselí. Jen Perchta seděla ve svatební den vedle svého ženicha smutná a pobledlá. Očima stále bloudila po hodovní síni a pozorovala hosty. Tu se její oči setkaly s těmi, které dobře znala. Spatřila rytíře ze Šternberka.

Za chvíli zmizela Perchta i mladý šlechtic ve věži. Kníže střežil svou nevěstu jako oko v hlavě a když uviděl, že odchází s cizím rytířem, vydal se za nimi.

Už, už se chystal shodit Šternberka z okna, když se seběhli všichni hosté a rozzuřeného ženicha zadrželi.

Ještě téhož dne odjeli novomanželé na své panství ve Štýrsku. Perchta se tu od počátku cítila jako ve vězení, kníže byl stejně nepřátelský jako jeho služebnictvo.

Uběhly měsíce a roky, Perchtě již nestékaly po tvářích hořké slzy, ztratila všechnu naději. Celou tu dlouhou dobu na ni však nepřestal myslet rytíř ze Šternberka.

Až jedné bezhvězdné noci přijel pod Perchtino okno, ta se spustila dolů přímo na koně a oba rychle odjížděli. V nočním tichu byl slyšet tlukot koňských podkov jako zvony. Snad proto se i samotný kníže probudil, spatřil svou prchající choť a ihned se za ní rozjel. Brzy se mu však ztratila z dohledu. Druhý den ráno poslal pán zvědy na všechny strany, ale vrátili se s nepořízenou.

Uplynulo mnoho času, když kníže dostal dopis od Perchty.

Prosila jej, aby ji propustil ze svazku manželského. Lichtenštejn se převelice rozčílil, vykřikl: "Nikdy" a padl na zem mrtev.

Poté, co se to paní Perchta dozvěděla, odmítla z pocitu viny Šternberka a navždy se zahalila do bílého vdovského šatu. Krátce nato se stárnoucí kněžna uchýlila do Jindřichova Hradce, kde se starala o chudé. Na náměstí krmila sladkou kaší všechny hladovějící. Lidé proto tuze litovali, když skonala.

Shledávat se s ní však mohli dál. Na Krumlově, Rožmberku, v Jindřichově Hradci, Telči i v Třeboni, se zjevuje bílá postava, které prochází po hradbách. Cinkání svazku klíčů vždy doprovází její půlnoční strašení.

Pokaždé, když byla Bílá paní spatřena na hradbách v černém závoji a rukavicích, blížilo se neštěstí. Vypráví se, že z pocitu viny nenašla klid ani po smrti, a proto se zjevuje na místech, která měla ráda.


 

Nacházíte se

v tematickém okruhu: Témata
na webu: Hrady a zámky
v rubrice: Český Krumlov

DÁLE V RUBRICE


Archiv

RSS  |  MAPA SERVERU  |  KARIÉRA  |  KONTAKTY  |  ENGLISH  (c) 2000 - 2020 Český rozhlas