Hrady a zámky

AKTUALIZACE TOHOTO WEBU JE UKONČENÁ.
Tuto stránku jsme přesunuli do Archivu webů ČRo.
Uvedené informace proto nemusejí být aktuální a některé soubory mohou být nedostupné.

Rožmberk

Jana Jordáková, Jiří Růžička  
Rožmberk - Autor: kolektiv autorů
Rožmberk
Autor:    kolektiv autorů  

Díky několika přestavbám dobře zachovaný hrad, ležící na dlouhé, ze tří stran řekou Vltavou obtékané vyvýšenině nad stejnojmenným městem. První dochovaná písemná zmínka o hradu je datována do roku 1250 a uvádí jako jeho držitele Voka, píšícího se tehdy již po svém nově postaveném sídle, pravděpodobného zakladatele Rožmberka. Vok stál po celý svůj život pevně na straně krále Přemysla Otakara II., za jehož vlády zastával funkci nejvyššího maršálka v zemi a královského poradce. 

Opačný postoj k panovníkovi projevoval jeho následník Jindřich z Rožmberka. Za Václava II. však svůj názor poněkud pozměnil, což mu vyneslo post nejvyššího královského komorníka. Jindřich získal také v této době do svého držení nedaleký Krumlov, který se posléze stal hlavním sídlem jeho rodu. Tato událost však nijak nezastínila Rožmberk, který byl rozšířen o Dolní hrad.

Těžké doby husitských válek znamenaly pro Rožmberky vysoké výdaje. Proto si Oldřich z Rožmberka vypůjčil značný obnos od hornorakouského zemského hejtmana, za což mu jako zástavu předal roku 1420 hrad, město a panství Rožmberk. Ze zástavy byl hrad vyňat až roku 1456.

V první čtvrtině následujícího věku, roku 1522, pohltil Horní hrad rozsáhlý požár, po němž zde zbyla jen válcová věž, nazývaná Jakobínka.

Na samém konci 16. století předal Petr Vok z Rožmberka své sídlo synovci Janu Zrinskému. To však odporovalo dohodě mezi pány z růže a Švamberky, kteří uplatnili své námitky a po smrti synovce Petra Voka hrad získali. Nedrželi jej však příliš dlouho, neboť roku 1619 jej dobyl císařský generál hrabě Buquoy. Po pobělohorských konfiskacích ho právě jemu přiznal Ferdinand II.

V dobách působení jeho rodu byl hrad v letech 1840 až 1857 přestavěn do dnešní pseudogotické podoby. Buquoyové vlastnili hrad až do roku 1945.

Rožmberk 

Stejně jako na mnoha ostatních rodových sídlech pánů z Růže i na hradě Rožmberk se zjevuje duch Bílé paní Perchty. Častokrát ji zde lidé po dlouhá staletí vídali až do doby druhé světové války, kdy se objevila naposled.

Tenkrát, v té neklidné době, byl na hradě letní tábor německých dětí. Po několik dní zde pokojně pobývaly, ale jednoho dne se stalo něco tuze zvláštního.

Dvě dívky šly jako každé ráno vztyčit vlajku na hranaté věži. Sotva však vyšly nahoru, už běžely dolů s hrozným křikem. Na nejvyšší kulaté věži Jakobínce spatřily ducha Bílé paní, hrozící jim prstem.

A opravdu, když děvčata vše vypověděla ostatním a ti se podívali na věž, spatřili přízrak, o kterém dívky mluvily. Žena v dlouhých bílých šatech s vlečkou měla na hlavě vysoký čepec, z jehož špice vlál dlouhý, téměř neviditelný závoj. Bílá paní upřeně hleděla ke skupince dětí a hrozila.

Jeden z vedoucích tábora se rozeběhl k vysoké věži, otevřel staré, těžké dveře a chtěl vyběhnout nahoru. Jeho počínaní však bylo překaženo, uvnitř Jakobínky nebylo schodiště ani žádný žebřík.

Celý den stála bílá postava na vrcholu věže s rozhořčeným výrazem ve tváři. Všichni na ni stále udiveně hleděli a čekali, co se bude dít. Nikdo jim nedokázal poradit, jak se přízraku zbavit.

Však ještě toho dne večer, s příchodem soumraku, Bílá paní zmizela z věže jako pára. Od těch dob ji již na Rožmberku nikdy nikdo nespatřil.


 

Nacházíte se

v tematickém okruhu: Témata
na webu: Hrady a zámky
v rubrice: Český Krumlov

DÁLE V RUBRICE


Archiv

RSS  |  MAPA SERVERU  |  KARIÉRA  |  KONTAKTY  |  ENGLISH  (c) 2000 - 2020 Český rozhlas