Hrady a zámky

AKTUALIZACE TOHOTO WEBU JE UKONČENÁ.
Tuto stránku jsme přesunuli do Archivu webů ČRo.
Uvedené informace proto nemusejí být aktuální a některé soubory mohou být nedostupné.

Benešov nad Ploučnicí

Jana Jordáková, Jiří Růžička  
Benešov nad Ploučnicí - Autor: kolektiv autorů
Benešov nad Ploučnicí
Autor:    kolektiv autorů  

Zámecký komplex je tvořen horním a dolním zámkem. Horní zámek byl založen jako vartemberská tvrz v roce 1460 a později v letech 1522-1524 jej nechal přestavět Benedikt von Salhausen. V roce 1543 byl znovu přestavěn, zůstal však gotického rázu a jen mladší štíty jsou renesanční. Renesanční je také zeď s portálem kolem nádvoří. 

Tři paláce dolního zámku jsou ukázkou rané saské renesance. Vybudovat je nechal Friedrich von Salhausen v letech 1540-1544. Wolfovo křídlo pochází z roku 1578 a jižní stavba pseudorenesančního slohu z roku 1878.

Tyto dvě části zámku jsou spojeny visutou chodbou s oratoří kostela, u kterého stojí i pohřební kaple Salhausenů s renesančními náhrobky.



Benešov nad Ploučnicí 

Za okny se pamalu smrákalo a na celé benešovské panství přicházel pozvolný spánek. Okna vesnických chalup se rozsvěcela, aby se za nimi chudí lidé sesedli ke společnému stolu a ještě než ulehli, probrali, co pěkného jim přinesl končící den. Jen jedno okénko nesvítilo...

V malém domečku nedaleko zámku bylo, tak jako každičký večer, pusto a jen smutek vyplňoval jeho studené zdi. Bydlela v něm mladičká dívka s dlouhými vlasy a se zářivýma očima. Její pohled připomínal sluneční svit. Avšak její duše byla plná stesku a žalu. Nikdo nevěděl, co ji trápí, protože dívka jen mlčela. Vždy, když se ji někdo snažil oslovit, sklopila své nádherné oči a po chvíli utekla. S nikým tak nepromluvila ani slovo.

Až jednoho dne... Blížil se již podvečer, když do vsi zavítal mladý pán na koni. Dívka právě seděla před svým malým domečkem, když k ní přicválal statný vraník, na jehož hřbetě seděl mladý pán. Podíval se dívce do očí a ta kupodivu neuhnula pohledem, ale naopak se mírně pousmála.

Mladý pán k ní přisedl. Povídal jí až do samého západu slunce a když se loučili, pozval mladý pán dívku na svůj zámek. Ona celou dobu nepromluvila ani slůvko, její oči však řekly vše.

Dívka tu noc nemohla usnout a moc se těšila na druhý den. Probudila se velice brzy, již zrána byl krásný, skoro již letní den. Byl právě první květnový den a okolo zámku nádherně kvetly stromy. Právě pod rozkvetlou jabloní na smluveném místě čekala dívka na mladého pána. Přišel zanedlouho a přímo pod rozkvetlým stromem dívku dlouze políbil. Ta se celá zachvěla a náhle promluvila : "Ty jsi můj zachránce, děkuji Ti. Celé roky jsem čekala, až mě někdo políbí v den lásky pod rozkvetlým stromem, aby mě zbavil prokletí, které na mě uvalila má macecha. Proklela mě a já oněměla. Ty jsi mě ale nyní vysvobodil a já jsem teď jen Tvá."

Dívce opět tekly slzy po tváři, ale ne slzy smutku, tentokráte plakala štěstím. S mladým pánem pak žila šťastně po mnoho dlouhých let naplněných láskou a každoročně na první květnový den šli spolu poděkovat jabloni, pod kterou zbavil mladý pán dívku strašné kletby, samoty a smutku.


 

Nacházíte se

v tematickém okruhu: Témata
na webu: Hrady a zámky
v rubrice: Děčín

DÁLE V RUBRICE


Archiv

RSS  |  MAPA SERVERU  |  KARIÉRA  |  KONTAKTY  |  ENGLISH  (c) 2000 - 2019 Český rozhlas