Hrady a zámky

AKTUALIZACE TOHOTO WEBU JE UKONČENÁ.
Tuto stránku jsme přesunuli do Archivu webů ČRo.
Uvedené informace proto nemusejí být aktuální a některé soubory mohou být nedostupné.

Landštejn

Jana Jordáková, Jiří Růžička  
Landštejn - Autor: kolektiv autorů
Landštejn
Autor:    kolektiv autorů  

Torzo jednoho z největších a nejzachovalejších pevnostních hradů na našem území, ležící v kraji hustých lesů, na vyvýšenině nad obcí Pomezí pod Landštejnem, 9 km od Nové Bystřice. Nejstarší část hradu, románské jádro, bylo pravděpodobně postaveno bavorskými pány z Hirschberka někdy po roce 1200. Zdejší území patřilo od roku 1179, kdy tak rozhodl císař Fridrich I. Barbarosa, k dnešnímu Rakousku. Nedlouho po založení hradu vzniklo i podhradní městečko Pomezí. 

V první polovině 13. věku se o území, na němž ležel i hrad Landštejn, přela česká strana s rakouskou. Rozepře často vyústily až ve vzájemné napadání. Vše však vyřešil rok 1252, kdy se král Přemysl Otakar II. oženil s Markétou z Babenberka, čímž byly veškeré spory zažehnány a krajina kolem Landštejna natrvalo připojena k Čechám.

V druhé polovině 13. století přešel hrad do vlastnictví Vítkovců, z nichž jako první je zde uváděn Oldřich. Vítkovci zde pobývali až do druhé poloviny 14. století.

Po nich patřil hrad nejvyššímu pražskému purkrabímu Karla IV. Vilémovi z Landštejna. Poté co došlo v polovině 14. století k úpravě důležité obchodní cesty Oldřichem z Hradce, která již nevedla přes Landštejn, ztratil hrad svůj původní význam. Kvůli změně trasy obchodní cesty byla dokonce rozpoutána nevýznamná válka, která však zpustošila celý kraj. Konec války nastal až roku 1356 smrtí Viléma z Landštejna, protivníka Oldřicha z Hradce.

V roce 1381 byl hrad součástí majetku Václava IV. Ten jej později převedl na Konráda Krajíře z Krajku. Krajířové rozšířili v 16. století prostory hradu a vylepšili opevnění.

Po roce 1577, kdy zemřel poslední člen rodu Krajířů, měnil hrad často majitele. Roku 1618 se zde usídlila stavovská posádka, kterou se ještě téhož roku pokoušeli vystrnadit císařští vojáci. Pevný Landštejn jim však odolal.

Lépe se vedlo až císařskému generálu hraběti Buquoyovi, jenž napřesrok hradní posádku vyhladověl a donutil ji tak k ústupu.

Po třicetileté válce ztratil hrad svůj význam, byl však ještě udržován.

V roce 1846 jej získal jako dědictví po hraběti Herbersteinovi baron Ferdinand Sternbach. Jeho potomci jej poté drželi až do roku 1945.

Konečnou zkázu způsobil roku 1771 úderem blesku zažehnutý požár. Od té doby zůstal hrad pustý a začal pomalu chátrat. Místní lidé jej pak využívali jako levný zdroj stavebního kamene, čímž některé jeho části značně narušili.

Landštejn 

Psal se věk třináctý, když na Landštejn přišli Vítkovci, kteří si podle jména hradu počali říkal páni z Landštejna. Od oněch dávných dob, kdy hrad býval ještě mocným, tu prý straší duch Viléma z Landštejna a Bílá paní.

Tenkrát, když na hradě žil pan Vilém, se prostému lidu nevedlo věru dobře. Pán byl krutý víc než samotný ďábel a často trestal i nevinné.

Byl vlahý jarní den, a tak si pán vyjel na svém vraníkovi do lesa. Zapomněl však, že noc a tma přichází ještě brzy. Až když se snášel soumrak, vyjel z lesa po cestě vedoucí do vsi.

Pan Vilém měl již značný hlad a žízeň, a proto se zastavil v jedné z chalup a žádal po krejčím něco k jídlu a pití pro sebe i pro svého koně. Krejčí ale odmítl pánovi dát, co žádal, protože by tak připravil o jídlo své děti i ženu.

Pán se na něho rozohnil a druhý den pro něj nechal poslat zbrojnoše.

Dva statní muži krejčího zajali a odvlekli na hrad, kde byl uvržen do temného vlhkého žaláře. Snad tu nešťastník po několika týdnech mučení zhynul.

Po smrti krejčího se panu Vilémovi zjevil čert a chtěl si ho odnést do pekla. Pánovi se však náhodou podařilo osudu uniknout. Ale ne navždy.

Pan Vilém z Landštejna nenašel v hrobě nikdy pokoje. Za chladných větrných nocí se zjevuje na hradě jeho duch a ze zřícenin se linou strašidelné zvuky, kvílení a vzdechy.

Vzdychání a naříkání se z Landštejna neozývá jen zásluhou ducha pana Viléma, ale na cestě kolem hradu se zjevuje přízrak Bílé paní Markéty, oděné v bělostném šatu s dlouhým vlajícím závojem. Bílá paní prý naříká přesmutným hlasem nad svým údělem.


 

Nacházíte se

v tematickém okruhu: Témata
na webu: Hrady a zámky
v rubrice: Jindřichův Hradec

DÁLE V RUBRICE


Archiv

RSS  |  MAPA SERVERU  |  KARIÉRA  |  KONTAKTY  |  ENGLISH  (c) 2000 - 2020 Český rozhlas