Hrady a zámky

AKTUALIZACE TOHOTO WEBU JE UKONČENÁ.
Tuto stránku jsme přesunuli do Archivu webů ČRo.
Uvedené informace proto nemusejí být aktuální a některé soubory mohou být nedostupné.

Písek

Jana Jordáková, Jiří Růžička  
Písek - Autor: kolektiv autorů
Písek
Autor:    kolektiv autorů  

Původně významný královský hrad, v průběhu několika posledních století značně poškozen různými stavebními úpravami. Leží nad řekou Otavou. Písecký hrad je, spolu se stejnojmenným městem, v historicky doložených pramenech prvně uváděn k roku 1254. Před tímto letopočtem jej na místě staršího hrádku založil král Přemysl Otakar II. Jeho prvořadým úkolem byla ochrana blízké obchodní cesty, která v těchto místech protínala strategicky důležitý brod přes řeku Otavu. 

V dobách slabé vlády Jana Lucemburského se hrad ocitl v rukou zástavního majitele. Netrvalo však dlouho a s návratem jeho syna, markraběte Karla, se i písecký hrad vrátil do původního královského držení. V tu dobu zde seděl purkrabí, který měl za úkol hájit královské zájmy v tomto kraji.

Posledním králem, který na hradě pobýval, byl Václav IV., který jej roku 1419 zastavil zdejšímu purkrabímu Janu Hájkovi z Hodětína. Ještě téhož roku se hradu zmocnili písečtí radní, podporující učení mistra Jana Husa.

Jak prošel Písek vřavou husitských válek, zůstává dodnes utajeno, neboť následující dochovaná zpráva pochází až z roku 1453, kdy získal hrad nového zástavního držitele. Těch se zde poté vystřídalo ještě několik.

Za zmínku stojí Jindřich z Jenštejna, který roku 1479 nechal vymalovat velký sál nástěnnými malbami, které jsou u návštěvníků středem obdivu dodnes. Mezi dobovými motivy nacházíme i 32 věrohodně zobrazených erbů předních rodů.

Roku 1509 koupilo hrad od posledního zástavního majitele město Písek. Dlouho se z něj však neradovalo, neboť již roku 1547 byl pro podporu protihabsburského odboje hrad zabaven. Město jej získalo nazpět až roku 1558. Písecký hrad byl však v tu dobu ve velmi špatném stavu, protože poté, co roku 1532 vyhořel, nebyl již řádně udržován.

Ani doby třicetileté války stavu zpustlého hradu nijak nepomohly. Další průběh událostí byl pro bývalý hrad ještě ničivější. Roku 1632 byl upraven na pivovar. O století později musela část hradu ustoupit výstavbě kasáren.

Takto se pokračovalo až do druhé poloviny minulého století, a tak se není co divit dnešních chabým pozůstatkům bývalého významného královského hradu, při kterém vznikl i známý most, který se dnes může pochlubit přívlastkem nejstarší dochovaný most v Čechách.

Písek 

Psala se polovina století třináctého, když bylo založeno královské město společně s hradem. Vypravuje se zde o pokladu, který páni ukryli v nedalekém vrchu Javorníku a hlídají jej skřítkové. Druhá pověst praví o Čertově strouze.

Za těch dávných dob žil pod hradem v malé staré chaloupce rybář Matěj. K řece Otavě měl Matěj dosti daleko a často snil o tom, že bude žít na břehu řeky a celý den se bude dívat na klidnou hladinu, ráno vhodí do vody sítě, večer je vyloví a nebude se muset nikam trmácet.

Jednoho večera se vracel domů a na břehu spatřil sedícího muže, oděného ve vznešeném šatě. Pomalu, opatrně přistoupil k neznámému člověku a přátelsky se zeptal, zda-li se pánovi něco nepřihodilo. Nebývá přece zvykem, aby pán seděl na břehu řeky úplně osamocen, pomyslel si rybář.

Však jaké bylo jeho překvapení, když se podíval do tváře tomu muži.

Neznámý měl oči i vlasy černé jako uhlíky a tvář umouněnou od popela. Matěj k němu nevěřícně přisedl a když muž z neopatrnosti smekl klobouk z hlavy, ujistil se, že to není člověk, nýbrž samotný pán pekel.

Čert vypadal podivně, tak smutně. Proto se ho Matěj odvážil zeptat, co se mu stalo. Pekelník dlouho neodpovídal, až za hodnou chvíli pravil: "Můj pán, pán celého pekla se na mě zlobí. Nesmím se vrátit dřív než s lidskou duší."

Matěj byl velice vychytralý a za okamžik se mu v hlavě zrodil nápad. Řekl tedy čertovi: "Pokud se ti podaří přes noc převést koryto řeky k mojí chalupě a staré zasypat, můžeš si mě odnést do pekla." Rybář si byl jistý, že čertovi se to nikdy nemůže povést, ale pekelník rád přijal rybářovu nabídku. Věřil, že za pomoci kouzelné moci se mu dílo podaří.

Po západu slunce se dal do práce. Již hodinu po půlnoci měl nové koryto vykopáno, zbývalo jen staré zasypat.

To však trvalo déle, než čert očekával a když vycházelo slunce, neměl ještě hotovo. Rozhněval se proto a mrštil velkým balvanem do strouhy.

Tomuto korytu se od těch dávných dob říká Čertova strouha a do dnešních časů je v ní vidět i obrovský balvan, který čert zahodil.


 

Nacházíte se

v tematickém okruhu: Témata
na webu: Hrady a zámky
v rubrice: Písek

DÁLE V RUBRICE


Archiv

RSS  |  MAPA SERVERU  |  KARIÉRA  |  KONTAKTY  |  ENGLISH  (c) 2000 - 2020 Český rozhlas