Hrady a zámky

AKTUALIZACE TOHOTO WEBU JE UKONČENÁ.
Tuto stránku jsme přesunuli do Archivu webů ČRo.
Uvedené informace proto nemusejí být aktuální a některé soubory mohou být nedostupné.

Vyšehrad

Jana Jordáková, Jiří Růžička  
Vyšehrad - Autor: kolektiv autorů
Vyšehrad
Autor:    kolektiv autorů  

V dávných dobách významem po Pražském hradě druhý hrad v Čechách. Později byl přestavěn na barokní pevnost, jejíž podobu si uchoval dodnes. Celý areál získal průběhem jednoho tisíciletí několik velmi významných staveb, z nichž vyniká rotunda sv. Martina, bazilika sv. Petra a Pavla, tzv. Libušina Lázeň. Pozůstatky královského paláce leží na skále nad řekou Vltavou v místech, kde končila ve středověku Praha. Národní kulturní památka. 

Historie Vyšehradu začíná již v pradávných dobách před ukřižováním Krista. Již tehdy bylo zdejší území osídleno.

Ještě předtím, než vznikl středověký hrad, zde bylo v dobách 10. století vybudováno slovanské hradiště, písemně doložené již na samém počátku 11. století. Právě v tomto století zažíval Vyšehrad svou největší slávu, neboť zde již stál knížecí palác, v němž sídlil první český král Vratislav II. a po něm i kníže Soběslav. Za jejich působení byla vystavěna rotunda sv. Martina a bazilika sv. Petra a Pavla. Významné postavení Vyšehradu však netrvalo navěky.

Již po polovině 12. století přesídlil Soběslav I. na Pražský hrad, který tak zastínil Vyšehrad.

Návrat k legendami opředenému přemyslovskému hradu nastal až v dobách vlády Otce vlasti Karla IV. Právě on rozhodl, aby se čeští králové po korunovaci poklonili památce prvních Přemyslovců.

V těchto dobách získal celý areál také nové opevnění, které souviselo především s výstavbou Nového Města. Vyrostl zde též královský palác, který zčásti připomněl původní slávu Vyšehradu.

Avšak zanedlouho přišly husitské války. Druhého listopadového dne roku 1420 došlo pod Vyšehradem k bitvě, z níž jako vítězové vyšli husité. To znamenalo rozboření celého Vyšehradu. Avšak přesto se nám mnoho cenných staveb dochovalo až do dnešních dob.

Do dalších osudů Vyšehradu značně zasáhlo 17. století. Rozhodnutí císaře Ferdinanda III. z roku 1653 znamenalo přeměnu na mohutnou barokní pevnost, která překryla i mnoho středověkých pozůstatků. Ovšem 17. století zdaleka neznamenalo ukončení stavební činnosti v prostorách Vyšehradu. Vždyť národní pohřebiště se Slavínem zde bylo vybudováno až ve druhé polovině 19. století.

Vyšehrad 

Bájné sídlo kněžny Libuše a Přemysla Oráče je opředeno nepřeberným množstvím pověstí o pokladech, čertech, černých psech, ohnivých spřeženích a jiných nejrůznějších přízracích.

Snad nejvíce strašidelných pověstí se váže k románské rotundě sv. Martina.

Za temných nocí se zde zjevuje přízrak velikého černého psa s řetězem kolem krku, který je rozžhavený do rudé barvy. Člověk, jenž by se jej dotkl, by namístě shořel na hromádku popela. Takový žár z řetězu vychází.

Černý pes běhá každou noc dolů od kaple sv. Martina a ztrácí se v rohu bašty, kde je zazděna Jeruzalémská brána. Tam se pes promění v ohnivý kotouč a valí se stále dolů.

Však kromě běsnění ohnivého psa se zde dějí věci ještě mnohem podivnější a strašidelnější. Kolem kaple se o půlnoci rozhoří úplně studený oheň a právě tehdy se z kostí, zakopaných v zemi, začínají skládat kostlivci.

Země se s prvním úderem zvonu, který ohlašuje půlnoc, rozestoupí a z hlubin vyletí lidské kosti. Dopadnou na pevnou zem a v záři plápolajících plamenů chladného ohně se rozehraje děsuplné představení.

Kost přiskakuje ke kosti, skládají se ruce a nohy, které přisednou k hrudnímu koši. A úplně nakonec se k tělu přidá bílá lebka. Kosti zachrastí, kostlivci se postaví, zacvakají zuby a nastane hrůzostrašný rej.

Bělostné kostlivé postavy jako by tančily, poskakují divoce v temnotě noci. Avšak když se blíží ranní rozbřesk, rozpadnou se opět na hromádku kostí a země je pohltí.


 

Nacházíte se

v tematickém okruhu: Témata
na webu: Hrady a zámky
v rubrice: Praha - město

DÁLE V RUBRICE


Archiv

RSS  |  MAPA SERVERU  |  KARIÉRA  |  KONTAKTY  |  ENGLISH  (c) 2000 - 2020 Český rozhlas