Hrady a zámky

AKTUALIZACE TOHOTO WEBU JE UKONČENÁ.
Tuto stránku jsme přesunuli do Archivu webů ČRo.
Uvedené informace proto nemusejí být aktuální a některé soubory mohou být nedostupné.

Strakonice

Jana Jordáková, Jiří Růžička  
Strakonice - Autor: kolektiv autorů
Strakonice
Autor:    kolektiv autorů  

Zachovalý, původně vodní hrad, ležící při levém břehu řeky Otavy, ve stejnojmenném městě. Strakonický hrad založili již ke sklonku 12. století Bavorové. Roku 1243 převedl bezplatně Bavor I. část hradu na řád johanitských rytířů, kteří jsou dnes známi spíše jako maltézští rytíři. 

Další z příslušníků rodu, Bavor II., hrad v rozmezí let 1260 až 1279 výrazně goticky přestavěl. I on rozvinul moc a význam svého rodu. Zastával funkci nejvyššího maršálka a byl spjat i s králem Přemyslem Otakarem II., jehož nemanželskou dceru si vzal za manželku. Jeho význam jen potvrzují četné královské listiny, na nichž figuruje jako svědek. Za svůj vznik mu vděčí i město Horažďovice.

Za Bavora III. došlo roku 1313 k velkému dělení majetku, z něhož jako vlastník Strakonic vyšel vítězně jeho bratr Vilém.

Průběh 14. století znamenal znatelný úpadek bavorského rodu. Čím více klesal stav bavorských držav, tím více bohatli johanité. Význam jejich rytířského řádu prudce stoupl a získal tak od českých panovníků značné výhody. Již za Karla IV. rozhodnutím z roku 1378 nemuseli platit clo a Václav IV. je dokonce zprostil daňových povinností.

Doba Bavora IV. byla prosycena řadou sporů mezi ním a johanitskými rytíři, kteří si stěžovali na velké odvody. Bavor zase často poukazoval na jejich nevázané chování. Poté byly otázky ohledně vlastnictví bavorské části hradu načas zamlženy. V roce 1402 zakoupil velkopřevor Jindřich z Hradce druhou část hradu a s ním i panství, čímž se Strakonice dostaly do plného držení řádu.

Do nepříliš časově vzdálených husitských válek vstoupil hrad jako silná opora Zikmundovy politiky. Jindřich z Hradce se 25. března roku 1420 střetl v bitvě u Sudoměře s Žižkovým vojskem. Byl poraněn a zanedlouho zemřel. Ani druhou polovinou husitského věku neprošel strakonický hrad v klidu. Roku 1449 se zde sešli přední jihočeští páni, aby se poradili o dalším postupu proti králi Jiřímu z Poděbrad.

Tato takzvaná strakonická jednota však neuspěla a již o rok později raději uzavřela s panovníkem smír. Netrvalo však dlouho a na scéně se objevila zelenohorská jednota, která stála opět v ostré opozici proti králi Jiřímu.

První polovina 16. století znamenala značnou proměnu strakonického hradu. Ten byl za velkopřevora Jana z Rožmberka proměněn v reprezentační sídlo. Z této doby pochází i obytná věž Jelenka, která dodnes stojí v jižní části hradu. Třicetiletá válka znamenala pro Strakonice velkou pohromu, z níž se hrad vzpamatoval až okolo poloviny 17. století.

Dalšími úpravami procházel hrad až do našeho století. Johanitský řád jej vlastnil až do roku 1925.

Strakonice 

Ke strakonickému hradu se stejně jako k mnoha jiným váže nepřeberné množství pověstí. Tak jako na většině jihočeských hradů a zámků se zde vypráví o Bílé paní, která chudým vařila kaši. Ale zapomeňme na Bílou paní a přenesme se do světa prostých lidí.

Ve Strakonicích žil v dobách dávno minulých dudák Švanda. Již jako mladík uměl hrát na dudy vpravdě mistrovsky a každý se mu proto obdivoval.

Jednoho dne se Švanda vracel za temné noci domů z tancovačky. Na krok nebylo vidět, jen na cestičku, kde nestínily stromy, dopadalo měsíční světlo. Znenadání se před dudákem objevil muž v černém dlouhém šatu a chraptivým hlasem pravil: "Pojď se mnou Švando, zahraj mé společnosti. Moji hosté jsou štědří a rádi ti bohatě zaplatí. Jen pamatuj, nesmíš říci jediné slůvko."

Švanda tedy šel za tajemným mužem. Zakrátko stanuli v místnosti ozářené mihotavým světlem svíček.

Kolem stolu sedělo několik pánů oděných rovněž do černého hávu. Muži hráli karty a dudák začal hrát.

Muži se vesele bavili, tancovali kolem dudáka a zlaťáky mu házeli do čepice. Neuplynulo mnoho času a čepice byla plná peněz, Švanda ji zvedl ze země, poděkoval a chystal se odejít. Porušil však slib mlčenlivosti a všechno zmizelo.

Ráno se Švanda probudil pod vrchem Šibeničníkem a nad hlavou se mu houpalo několik oběšenců. Až teď dudákovi svitlo, v noci nehrál karbaníkům, ale nebožtíkům.

Ve městě Švandovi lidé poradili, aby odnesl dudy do kostela na hradě. Tak se také stalo, dudák zanechal svůj nástroj za oltářem.

Říká se, že dudy tam ležely ještě dlouhou dobu a vždy v den výročí, kdy Švanda hrál umrlcům, se sami rozezněly a hrály stejně jako té podivné noci.


 

Nacházíte se

v tematickém okruhu: Témata
na webu: Hrady a zámky
v rubrice: Strakonice

DÁLE V RUBRICE


Archiv

RSS  |  MAPA SERVERU  |  KARIÉRA  |  KONTAKTY  |  ENGLISH  (c) 2000 - 2020 Český rozhlas