Hrady a zámky

AKTUALIZACE TOHOTO WEBU JE UKONČENÁ.
Tuto stránku jsme přesunuli do Archivu webů ČRo.
Uvedené informace proto nemusejí být aktuální a některé soubory mohou být nedostupné.

Dobronice

Jana Jordáková, Jiří Růžička  
Dobronice - Autor: kolektiv autorů
Dobronice
Autor:    kolektiv autorů  

Torzo hradu s dominující vysokou válcovou věží, ležící na vysoké vyvýšenině nad pravým břehem Lužnice u stejnojmenné obce. 

Hrad byl vybudován patrně v první polovině 14. století. Dobroničtí jej obývali až do roku 1418. Roku 1455 koupil hrad Oldřich z Rožmberka, který se výrazně zapsal do podoby Dobronic přístavbou nového křídla a některými úpravami.

Poté se přes pobělohorské konfiskace dostal do rukou Bohuslava z Hozlau. Od roku 1691 jej vlastnili jezuité, kteří hrad využívali jako svou rezidenci do roku 1727.

Ve zprávě datované do roku 1773, kdy byl nařízením Josefa II. zrušen jezuitský řád, je dobronický hrad uváděn ještě v dobrém stavu. Zkáza ale nastala již v roce 1790, kdy místní správce začal hrad rozebírat na stavební materiál.

Dobronice 

Dnes nad řekou Lužnicí najdeme jen teskné zříceniny, které připomínají dřívější slávu. Pod hradem byla před mnoha a mnoha věky založena stejnojmenná obec, a protože se rozkládá podél řeky, bydlelo tu před dávnými časy několik vorařů. V chaloupce nedaleko řeky bydlel všemi oblíbený vorař Jan se svou ženou a dvěma dcerami. Jan velmi toužil po synovi a než se rok s rokem sešel, přání se mu opravdu splnilo.

Synáček dostal jméno po otci Jan. Již jeho první krůčky směřovaly k Lužnici, kam se chodil dívat na tatínka, jak pracuje.

Čas plynul jako voda v řece a z malého chlapce vyrostl statný mladík. Janovi se práce vorařů zalíbila a již se blížil den, kdy se měl poprvé sám plavit na voru.

A jako při každém příchodu nového voraře, vyslechl i Jan následující pověst o kameni - lháři ukrytém pod hladinou řeky Lužnice.

Pověst praví, že před časy dávno minulými se vsadil čert s vyšehradským knězem. Ďábel prý slíbil, že přinese sloup ze svatopetrského chrámu dřív, než kněz doslouží mši.

Pekelníka však bedlivě střežil svatý Petr a cestu mu znesnadňoval. Poprvé ho svrhnul do moře nedaleko Benátek, podruhé se znenadání přihnala bouře a potřetí sv. Petr zasáhl právě nad řekou Lužnicí. Čertovi se tam ulomil kus sloupu a dopadl na dno řeky.

Když čert přiletěl do Prahy, zjistil, že už je dávno po mši a mrštil zbytkem sloupu o zem. Rozbitý sloup tam leží dodnes.

A proč se kameni říká lhář? Snad proto, že čert sázku prohrál a tedy lhal knězi. Tak to alespoň vypravovali voraři mladému Janovi.


 

Nacházíte se

v tematickém okruhu: Témata
na webu: Hrady a zámky
v rubrice: Tábor

DÁLE V RUBRICE


Archiv

RSS  |  MAPA SERVERU  |  KARIÉRA  |  KONTAKTY  |  ENGLISH  (c) 2000 - 2020 Český rozhlas