Ikona Zesnutí Bohorodičky
Svátek Zesnutí (na křesťanském západě nazývaný Nanebevzetí) čerpá z apokryfních pramenů. Ikonografický typ svátku vznikl v Byzanci a může být výtvarně proveden buď v základní nebo rozšířené podobě.
Centrální místo dolní části kompozice zaujímá postava Bohorodičky ležící na vysokém loži s rukama skříženýma na prsou. Nad ní stojí s hlavou otočenou k Bohorodičce Kristus, který na levé ruce drží její duši zavinutou do pláten (ta mohou být jak pohřebními plátny, tak i plenami). Postava Krista se nachází v geometrickém útvaru připomínajícím zalomený oblouk, na jehož vrcholu spočívá šestikřídlý ohnivý serafín jasně rudé barvy. Oblouk se často skládá ze dvou částí, z nichž jedna obklopuje přímo Krista a má zářivou barvu, někdy doplněnou paprsky vycházejícími od Spasitele, v druhé můžeme jasně rozeznat siluety přisluhujících andělů. Lože bývá obklopeno postavami apoštolů a svatých žen, symbolizujících církev. Z levé strany tělo Bohorodičky okuřuje kaditelnicí apoštol Petr, mezi dalšími figurami můžeme rozeznat především některé apoštoly a biskupy prvotní církve. Ti bývají dokonce i označeni svým jménem. Zadní plán v levé a pravé části zobrazení tvoří fantazijní architektura.
Kromě těchto základních prvků může ikona Zesnutí obsahovat i některé další motivy. Před ložem můžeme někdy spatřit apokryfní scénu, v níž se bezbožný Aufonios snaží lože s Bohodičkou svrhnout a archanděl Michael mu utíná ruce. V horní části ikony se také můžeme setkat s motivem Bohorodičky sedící na trůnu obklopeném kruhovou svatozáří, jak je anděly vynášena na nebesa. Na samém vrcholu ikony pak mohou být půlkruhovitým či jiným útvarem znázorněna sama nebesa, jak se otevírají a zesnulou přijímají. V takovém případě je celé nebe v horní části ikony zaplněno radujícími se anděli a světci.