Jak Rumuni a jejich velvyslankyně v Česku vzpomínají na Vánoce ve své vlasti
Mnoho lidí tráví Vánoce mimo svůj domov či dokonce svou vlast. Amatérští fotografové z Rumunska a z Moldavské republiky, kteří žijí v Česku, představují vánoční zvyky své domoviny na výstavě fotografií „Rumuni: lidé a tradice“, která je až do 16. ledna k vidění v Rumunském kulturním institutu v Praze. Při její vernisáži nechyběl ani zpěv koled a vůně vánočky zvané kozonak. Sváteční atmosféra dojala i rumunskou velvyslankyni v České republice, která je hostem následujícího příspěvku.
Rumunsko je převážně pravoslavnou zemí a na Vánoce se lidé připravují dlouhým postem, který se opravu dodržuje a je přísnější než půst katolický. Příchod Vánoc je pak spojen nejen s velkou církevní slavností, ale také s řadou lidových zvyků. Na některé z nich vzpomíná její excelence Daniela Gitmanová, velvyslankyně Rumunska v České Republice:
„Lidé jdou do kostela, krásně se oblečou, uklidí dům a pak čekají na koledníky. Vyrábějí se vánoční masky a každý svobodný mládenec si chystá vlastní masku. Nejkrásnější maska vyhrává v soutěži a vítěz je vyhlášen ‘mládencem‘ roku. Jdou do města a obchází s koledami domy, kde jsou dívky na vdávání. Děti mají vlastní koledu. Chodí po domech a dostávají plno sladkostí, jablíček a ovoce, které ukládají do torby.“
Na vánoční koledování má paní velvyslankyně krásné vzpomínky z vlastního dětství:
„Odcházeli jsme 24. prosince večer a několik dní dopředu jsme si ozdobili proutek, se kterým se chodí koledovat. Ve skupině jsme se brodili závějemi a babička nám půjčila torbu. A nic nebylo krásnější, než se vrátit domů k rodičům se sladkostmi a s tím, co jsem dostala při koledě. Tyto vzpomínky mi jsou velmi drahé.“
Rumuni jsou o svátcích velmi pohostinní a všude dodržují následující zvyk:
„Před Vánoci se dodržuje tradice, kterou někteří pokládají za barbarství, a sice zabijačka, která se provádí dodnes a jsou s ní spojeny různé tradice. Přijdou přátelé, rozdělá se oheň ze sena, pije se svařené víno a má to krásnou atmosféru, protože lidé spolu prakticky vaří vánoční pokrmy.“
Rumuni mají velmi rádi koledy a v komunistických časech, kdy se koledy nesměly zpívat a kdy bylo zakázáno chodit do kostela, pro ně byl zpěv koled formou odporu. Daniela Gitmanová vzpomíná na úlohu koled nejen v době totality, ale i v době revoluce v roce 1989, která byla v Rumunsku velmi dramatická a krvavá:
„Vzpomínám si na odvahu sboru ze semináře Rumunského patriarchátu, který prostě vešel do paneláku a v různých patrech zpíval. Lidé vycházeli, aby cítili, že jsou Vánoce. Poslední výraznou vzpomínku mám na Vánoce v roce 1989. Vidím se na prázdné ulici, když jsem se vracela ze směny, kterou jsem měla v nemocnici. Byly to pro nás velmi bolestné Vánoce. Někdo však v šest ráno vytáhl na ulici reproduktory a byly slyšet vánoční koledy. Nikdy na to nezapomenu – prázdná ulice, vyděšení lidé, protože revoluce neskončila, naopak, byla v plném proudu, ale tyto koledy, které se rozléhaly, nás ujišťovaly, že bude dobře.“
