Jan Fingerland: Izraelská odveta neodveta konflikt s Íránem ukončila neukončila
Diplomacie je velmi jemné umění a vojenské údery, míněné jako součást diplomatické komunikace, musejí také mít tuto kvalitu. Týká se to i izraelského úderu na íránském území z pátečního brzkého rána.
Od okamžiku, kdy Izraelci počátkem měsíce zabili vysoce postavené představitele íránských Revolučních gard v Damašku, mluvilo se o podobě a načasování íránské odpovědi. Ta přišla minulý víkend. A od té doby se zase spekulovalo o izraelské odvetě.
Čtěte také
Vědělo se, že Izraelci nebudou chtít věc nechat být, íránská operace byla sice ve výsledku neškodná, ale masivní. Navíc šlo o první útok vedený z íránského teritoria na izraelské území. Současně se vědělo, že existuje silný americký tlak na Izrael, aby už neodpovídal a situaci neeskaloval.
Ani Izrael nemá zájem vést válku na dvou frontách. Mluvilo se o tom, že Izraelci slíbili Bidenovi zdržet se odvety, pokud on bude souhlasit s izraelským útokem na Rafáh, kde se pravděpodobně skrývá vedení Hamásu v Gaze.
Tak přece
Páteční brzké ráno přineslo nové zprávy, totiž ty o výbuších v Isfahánu ve středním Íránu. Trochu paradoxně v místech, kde dříve žila velká židovská komunita donucená v 17. století ke konverzi na islám – a její potomci možná v místech žijí dosud.
Čtěte také
Není jisté, zda je to jediná a konečná izraelská odpověď, možná nikoli, ale je možné, že další odvety budou vedeny jinými, nepřímými prostředky, třeba kyberneticky. V každém případě jde o reakci, která se snaží splnit obojí – být odvetou, ale současně nenutit Írán k velké odpovědi.
Masivnost tohoto útoku je nesrovnatelně menší než 300 letících objektů na Izrael z minulého týdne. Terčem nebyl žádný civilní objekt, pravděpodobně ani jaderné zařízení, jehož zničení by bylo pro Írán příliš symbolicky závažné.
Na druhou stranu se zdá, že tato odpověď má takovou povahu. Nedaleko Isfahánu jsou jaderná zařízení, jde tedy o vzkaz, že příštím cílem mohou být tato místa. A také, podle některých zpráv totiž nešlo o útok drony z izraelského území, nýbrž zevnitř samotného Íránu. Jakoby tedy Izraelci íránskému vedení říkali – nemáte ani tušení, co všechno můžeme, ani netušíte, co se děje přímo pod vaším nosem.
Konec (ne)konec
Pokud se něčeho současná vládnoucí elita v Íránu bojí, pak zesměšnění v očích vlastní veřejnosti. Režim je sice nadále silný, ale vzdálenost mezi ním a velkou částí společnosti se zvětšuje. A dokonce lze zaznamenat signály, že část Íránců Izraeli fandí – pokud nebude útočit na věci, které by se dotkly jejich sebeúcty nebo bezprostředních potřeb.
Nevíme, zda už Izrael se svou odpovědí skončil, a jestli bude Írán pociťovat potřebu odpovědět na páteční operaci.
Pro Izrael bude nadále nebezpečnější to, co dělají íránští spojenci u izraelských hranic, jako je Hizballáh. Přinejmenším do okamžiku než Teherán získá jadernou zbraň.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
