Jan Flaška

Přemýšleli jste někdy o tom, kdo vybírá hudbu, co hraje v supermarketech? Mám teorii, že ty playlisty vytváří skupina hudebních teroristů, kteří se živí lidským utrpením.

Pokud jste někdy navštívili galerii nebo muzeum, možná jste si v popiscích všimli jmen autorů výstavy, kurátorů a ředitelů, vysázených maličkými písmenky. Má to svůj důvod.

Přiznám se, že neumím plánovat výlety. Jsem v tomhle ohledu úplně marný. Dokážu zabloudit i na rovném chodníku s GPSkou v ruce. Nevyznám se v takových těch čárkách na mapě.

Když po dlouhé cestě dorazíme se ženou do hotelu a já konečně zahlédnu postel, okamžitě mi zgumovatí nohy a můj mozek se promění v želé.

Půda starého domu je pro děti jako magická země plná tajemství a dobrodružství. Pro nás dospělé je to místo plné pavučin a plesnivých krabic.

Asi se shodneme na tom, že k opravdickým prázdninám patří výlet vlakem jako ke krávě vemeno. Už samotná jízda s výhledem do krajiny je pohlazením na duši.

Červen se přehoupl do druhé poloviny a blíží se prázdniny. Konec školního roku je jako ta poslední scéna v akčním filmu, kde se všechno odehrává najednou...

Někdy ve čtvrté třídě jsem zdědil salát umatlaných stránek, volně nasypaných do desek s titulkem „Vlastivěda“. Poprvé jsem se seznámil s fenoménem sdílených prostředků.

Je zvláštní, jak se kolem vás najednou rozhostí ticho a klid, když uprostřed pokoje nahlas a zřetelně prohlásíte, že by měl někdo vynést koš.

Spousta lidí si myslí, že by se dnešní svět neobešel bez počítačů. Zapomínají přitom, že se v jejich stínu krčí jeden důležitější hrdina – kávovar.