Jan Jandourek: Proč celebrity rozumí všemu

30. říjen 2020

Je pozoruhodné, jak lidé naslouchají různým celebritám. A to i tehdy, když celebrita mluví o něčem, o čem nemá sebemenší ponětí. Jako by z někoho vyzařovala zvláštní moudrost jen proto, že jeho obličej a jiné části těla a hlas zná mnoho lidí.

Přitom by nikoho nenapadlo nechat si od toho člověka spravovat auto. Jak jde ale o otázky světového míru a ekonomiky a osídlování jiných planet, tak to stačí.

Čtěte také

Jakmile se lidé začnou vyjadřovat k něčemu mimo svůj obor, mohou to být hrozné nesmysly. Záleží pochopitelně na tom, čím se někdo stal proslulým. Pokud se člověk, který je specialistou na nějaký orgán našeho těla, pustí do výkladů o zdravotnictví jako systému, nebo o různých nemocech, má jistě k tématu blíže, než když to udělá populární zpěvák. I tak se ale může mýlit. Bude jistě vědět víc, než laik, ale nejspíš ne tolik, jako specialista.

To není nic proti zpěvákům. Dejme tomu, že zpěvák byl během svého života politický vězeň. Pak mohl získat docela hluboké znalosti o jedné oblasti života v nějaké diktatuře. Bude znát věci, které profesionální historik třeba neví. To samé bude platit v případě, že zpěvák byl věrný sluha režimu a pohyboval se mezi tehdejšími mocnými.

Čtěte také

Možná si vyslechl na večírcích s činovníky něco, co v novinách nebylo a nevyskytuje se v žádném archivu. Co by za to odborník dal, aby měl tu samou možnost. Náš pěvec ale možná nebude schopen popsat diktaturu jaksi z leteckého pohledu. Ví, co se dělo na určitém místě a to dost přesně, může i znát různé souvislosti a bude mít pravdu. Nebude ale znát okolnosti jiné.

Je možné, byť to nebude pravidlem, že si nějaký režisér nebo malíř přečte za život nesmírné množství knih o třicetileté válce. Buď to potřeboval ke své práci, nebo ho to jen zajímalo. Pak už se odborníkem možná stane, i když ho za něj nebude nikdo považovat. Nemá na to papír.

To všechno jsou ale výjimky, které žádné pravidlo nepotvrzují. Někdy je totiž výjimka jen výjimka.

Čtěte také

Je zajímavé, že lidé se naučili mít nedůvěru k expertům a potom věří všemu, co navykládají nějaká slavná ústa. Je to nějaký pozůstatek z dob, kdy se umělecké nadání považovalo za nějaký dar z hůry? A předpokládáme, že na osvíceném muselo ulpět i nějaké jiné moudro?

Je dost jedno, jak to vzniklo. Prostě to nefunguje. Geniální konstruktér a jaderný fyzik a fotbalista prostě medicíně nejspíš rozumět nebudou. Musíme se s tím smířit. I s tím, že si odborníci často odporují. Stejně nám nic jiného nezbývá. Navíc tak ušetříme spoustu času.

autor: Jan Jandourek
Spustit audio