Jana Knitlová: Azyl pro koníka
Po prvním letmém probuzení kolem třetí hodiny automaticky sahám na noční stolek po sklence s vodou. Už už bych se napila, kdybych si v poslední chvíli nevšimla, že je něco jinak. Rozsvěcím.
Jinak je zelený koník, který si okraj skleničky zvolil za svou ložnici. Rozespale jsem si ho prohlédla, pak jsem vstala, otevřela okno, položila ho do surfinií v truhlíku na parapetu, napila se a usnula.
Čtěte také
Ráno už koník v kytkách nebyl, ale v hlavě mi zůstal. Jako děti jsme koníky chytali do dlaní a pak pouštěli – líbilo se nám, jak bystře skáčou. Ale že by skočil až do 4. patra činžáku, i když s výtahem? O konících vím jen to, co jsem se v dětství dozvěděla od Ondřeje Sekory a s chutí si zopakovala se svými dětmi a s vnukem. Prý by učební materiál jeho knížek postačil vysokoškolákům na trojku pro studium bezobratlých.
Otvírám tedy Ferdu Mravence. Zelený koník tu přece hrál docela velkou roli. Dal se zapřáhnout do vozíku, který Ferda z lásky urobil pro Berušku, a když pak byl Mravenec na udání té zrádné kokety odsouzen k velikému výprasku, právě koník ho zachránil, když s ním obřím skokem unikl připraveným metlám. Ano, tady ho máme a vypadá přesně jako ten můj na skleničce. A tady je Beruška, paní Ploštice a Splešťule blátivá a brouk.… Ani se mi z toho zábavného a zářivého broučího světa nechce.
Čtěte také
Wikipedie tak svůdná není, zato poskytuje o kobylce zelené základní informace: binomické jméno – Tettigonia viridissima, třída – hmyz, podtřída – křídlatí, řád – rovnokřídlí, podřád – kobylky. Samci si cvrkotem vyznačují teritorium a lákají samice, kopulace trvá 45 minut, hm, páření 1-5 dní. Na podzim klade samice vajíčka do země, kde přezimují 2-5 zim, pak se líhnou nymfy. Dospělci se živí různým větším hmyzem, jídelníček si zpestřují rostlinnými částicemi. Podobně jako my – počkat...!
Nechtěl ten koník, ta kobylka zelená, požádat o azyl v našem světě, když v tom jejím začíná být nedostatek? V létě jsem v louce na chalupě v Jižních Čechách moc hmyzího hemžení nepozorovala. A kobylek tam skákalo taky mnohem míň než před lety. Třeba ta moje chtěla svým potomkům zajistit lepší život. Možná ji zlákaly naše bujné pokojové kytky. Do hlíny v obrovském květináči s fikusem benjamin by nakladla vajíčka, a její děti by za 2-5 let už byly našimi občany.
Navíc by se během svého vývoje o nás i něco dozvěděly. Larva brouka Pytlíka si přece užila spoustu zábavy i poučení, když se vyvíjela v dřevěném zábradlí lidského biografu! Ale tady teď kina nehrají a hned tak hrát nebudou. Nevím nevím, kobylko, co by v té naší bublině tvé děti získaly. Navíc tu hodně lidí s cizinci nechce nic mít. Já jsem se přece zachovala stejně, i když jen v prvním hnutí ospalé mysli.
Čtěte také
A co když je to naopak? Třeba mě koník – když tu teď máme takové starosti – chtěl pozvat do své bubliny. Třeba ví o fíglu, jak mě zmenšit. Když se Alenka dostala do říše divů, proč bych já nemohla do světa v trávě? Je tam veselo a na pouti broučci nabízejí koláče a turecký med! Užila bych si spoustu zábavy, překlenula s nimi zimu, a sem bych se zase zvětšila až do něžné jarní zeleně a sluníčka, do zdraví a ekonomického rozvoje pod vedením rozumných politiků. Jenže… pozor! Ve Ferdově světě je vždycky léto. A Wikipedie o zimě kobylek taky mlčí.
Na přímý dotaz „přezimování kobylky“ se mi dostává nepříjemné odpovědi. Dospělci před zimou umírají. Zrovna jako surfinie a jiné letničky.
Kobylka zelená se prostě přišla rozloučit. Ona už má splněno. A za nás to tady taky nikdo neudělá. Takže vzhůru do nepohody, nejen zimní.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
