Jaroslav Hašek, Švejk a stájový pinč

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Lavička Josefa Švejka pro město Kralupy nad Vltavou, jejímž autorem je sochař Albert Králiček

V celých rozsáhlých Haškových Osudech dobrého vojáka Švejka nalezneme překvapivě pouze dvě přesná data. První je 20. prosinec 1914. Ten den Švejk s nadporučíkem Lukášem na poště formulují telegrafické anonymní udání, adresované obchodníku s chmelem z Rakovníka, sdělující, že toulavá manželka obchodníkova se nachází v bytě nadporučíka Lukáše. Oba toužili záletné obchodníkovy dámy se zbavit. Z obou vysávala energii a z obou se stávaly pomalu ploužící se mátohy.

Druhé datum je 23. květen 1915. Vojskům je toho dne čten manifest císaře Františka Josefa. Vyslovuje lítost nad hanebnou zradou Itálie. Původně spojenec trojkoalice Rakousku a Německu podle vyhlásila válku.

Nás zajímá prvé datum. Nedlouho po tom, co oba vystrnadili chmelařskou dámičku, jal se Švejk, jak nadporučíkovi slíbil, obstarávat stájového pinče. Přesněji řečeno, ukrást ho. Krádež dopadla výtečně. Za to první nadporučíkova procházka s nově obstaraným Maxem, původně Foxem, skončila katastrofou. Spěchal natěšeně na schůzku s jinou jistou dámou, dav si ji s ní na rohu Příkopů a Panské ulice a na Příkopech narazil na plukovníka Bedřicha Krause von Zillergut, skutečného majitele pinče. Takto vyhlášeného pitomce. Plukovník se tehdy vyznamenal slavným výrokem: „Plukovníci si dávají inzeráty a nadporučíci je nečtou!“ s douškou: „To bych mohl inzerovat sto let, dvě let, tři sta let…“ A o ten inzerát právě šlo.

Z románu víme, že plukovník inzeroval v obou v Praze německy vycházejících listech. V Bohemii a v Prager Tagblattu. A vskutku: Z vydání Prager Tagblattu z 31. března 1915 se na nás obrací zoufalé inzerentovo volání: „Pes, stájový pinč, hrubosrstý, byl odcizen. Odměna 30 K tomu, kdo o něm poskytne zprávu do hotelu „Černý oř“, Praha, Příkopy.“ Pravda, na konci března 1915 Hašek v Praze sice nebyl, ulejval se v budějovické nemocnici, nicméně inzerát mohl číst. Mohl jej tedy inspirovat k příběhu ukradeného hrubosrstého stájového pinče. Hotel Černý oř na Příkopech mohl rovněž sehrát inspirující roli. Zabrala ho armáda. Jediné, co se patrně nekonalo, bylo šťastné shledání majitele a ukradeného pinče. Stejně uzoufaný inzerát nacházíme totiž ve vydání téhož listu i čtvrtého a následně pátého září 1915. Inzerent dodává, že ztracený pes slyší na jméno Max. Výše odměny, ani adresa inzerenta se nemění. V září 1915 se ale Hašek již nacházel v Kyjevě, v ruském zajetí: Vydával tu časopis Čechoslovan.

Dáme-li si přece práci, nalezneme ještě jednu stopu. V novoročním vydání Prager Tagblattu, prvního ledna 1915 hlásí inzerent vojenského původu rovněž ztrátu stájového pinče. Odměna je 30 K za dodání psa. Pro změnu na c.k. vojenskou střelnici v Kobylisích. Časově zoufalství inzerenta odpovídá času krádeže pinče v románu. Pokud inzerát nedal Kraus von Zillergut, mohl jej dát i sám Hašek a rozčilovat se, že čeští spisovatelé dávají inzeráty a plukovníci je nečtou.

Není pak divu, že již v březnu téhož roku je plukovníkům ukraden stájový pinč a oni, jak svědčí po sobě jdoucí inzeráty v březnu i v září, mohou inzerovat sto let, dvě let, tři sta let… Švejkové, Lukášové, ani Haškové jejich inzeráty nečtou.