Jaroslav Hutka a lidové písně
V našem putování za náboženským folkem se po Vladimíru Veitovi dostáváme k jeho slavnějšímu kolegovi Jaroslavu Hutkovi. Ten se sice prvoplánově k žádnému náboženství nehlásí, ale stojaté vody komunistického atheismu rozvířil víc než leckterý duchovní a to hlavně objevením sbírky moravských lidových písní od Františka Sušila. Písně z oddílu nazvaném Posvátné, vytvářeli na jeho koncertech náladu také takovou, posvátnou.
Píseň Chodil Pánbůh po poli...
Hutka: "Nebyl jsem a nejsem materialista. Pro mě ta otázka toho, že život má hlubší smysl než pouze takový ten mechanicko-biologický. Ta otázka je pro mě stále otevřená a nějak v to doufám, ale snažím se v tom být poctivý, nesnažím se tomu vnucovat víc, než jsem sám schopen zahlédnout. A v tu dobu, kdy jsem se dostal k těm lidovým písním, tak už jsem měl napsanou píseň Pravděpodobné vzdálenosti, která je pro mě dodneška velmi podstatná. A to je skutečně otázka po smyslu bytí a dá se říct, že ta píseň je taky nějak nábožensky orientovaná, ale ne ukázáním, kde víra je, ale otázkou."
Píseň Pravděpodobné vzdálenosti...
Hutka: "S touto náladou a s touto zkušeností jsem přišel k těm lidovým písním. A já jsem tam nehledal lidovost, já jsem tam hledal to moje vlastní přemýšlení. Napřed jsem tomu nechtěl úplně věřit, byl jsem šokován, že to tam nacházím, protože jsme byli vyučováni nebo bylo v nás, že lidová písnička je jednoduchoučká, pitomoučká, že ty lidi jsou primitivní, takže jsem tam žádnou hlubší filosofii nebo existencionalismus nehledal. A časem mi teprve začalo docházet, že tam ta základní existencionální filosofie je. Že ta otázka Proč? a hlavně ten údiv, který tam je, údiv nad tou skutečností, to už je vlastně základní vidění světa. Nakonec Platon vychází z toho, že ve chvíli, kdy člověk prožije údiv, tak začíná filosofovat. A to si myslím, že ty balady v sobě mají a některé se dokonce se blíží i k určitým odpovědím. Ono je to zdánlivě jednoduchý, ale je to velmi myšlenkově hluboké a naprosto literárně úžasné."
Píseň Sv. David...
