Jaroslav Jordán

Jaroslav Jordán se rozhodl zapojit do osvobozování rozhlasu 5. května, když se po rádiových vlnách šířilo volání o pomoc. Do budovy se dostal po střeše z Balbínovy ulice a s Němci se utkával do pondělí 7. května. Poté, co pomohl raněnému škpt. Svobodovi dostat se do bezpečí budovy rozhlasu, rozhodl se (spolu s kamarádem Janem Komárkem), že budou raněným pomáhat i dále – přenášeli je do aut určených k převozu do nemocnic.

Takto popisuje své první zážitky z bojiště: „V budově nás všechny, kteří jsme se tam dostali, vedl zaměstnanec rozhlasu ke schodišti do Balbínovy ulice, kde byli dva vládní vojáci…bylo nás asi 15–20 mužů. (…) V nižších patrech jsme museli čistit kancelář po kanceláři (…), ve druhém patře jsme použili hydrant, kterým jsme stříkali do prvního patra, kde se Němci nejvíc bránili.

V úterý odpoledne byl raněn škpt. Svoboda od luft miny, kterými nás ostřelovali od rozhlasu ke škole na Smetance…odtud jsem ho nes až k rozhlasu, neb jsem byl od něj asi 10 m, když se to stalo.

Věk v květnu 1945: 37 let
Povolání: dělník
Bydliště: Praha