Jeruzalém má nového starostu

Dosavadním starostou byl ostatně jeden z nich, Uri Lupoljansky, a i když mu i soupeři přiznávají poctivost a příjemnou povahu, s problémy města se příliš úspěšně neutkal

Jeruzalémské veřejné služby určitě nepatří k těm nejlepším. Jeruzalém je totiž vůbec nejchudší město v Izraeli - dvě zdejší významné komunity, tedy ultra-ortodoxní židé a muslimští Arabové - oplývají velkými rodinami, ale malými nebo žádnými příjmy, a tedy ani neplatí mnoho peněz na místní dani. A tak Jeruzalém, tedy město, do kterého jezdí návštěvníci z celého světa, je také město s velmi špatnou veřejnou dopravou, ve srovnání s Tel Avivem jen velmi omezenou nabídkou kultury, a také prakticky nulovým nočním životem. Skutečnost, že v sobotu je na nátlak nábožných židů v západní části města takřka vše zavřeno, už je jen poslední věcí, která některým sekulárním obyvatelům Jeruzaléma vadí.

Důsledkem je, že mnozí sekulární příslušníci střední třídy čím dál častěji zvedají kotvy a stěhují se za hranice Jeruzaléma, nebo dokonce do jiných měst, jako je Tel Aviv. Ti, kteří zůstávají, žijí v odlišných čtvrtích a s náboženskou částí jeruzalémské veřejnosti mají žádný nebo jen malý kontakt. Představa, že by letos opět vyhrál ultra-ortodoxní kandidát, mnohé ze sekulárních Izraelců přece jen přiměla k podpoře nenáboženského kandidáta. K rozporům došlo i v náboženském táboře, a někteří z ultra-ortodoxních raději nevolili.

A tak nakonec zmíněný podnikatel Nir Barkat porazil svého nábožného odpůrce Meira Poruše poměrem 52 ku 34 procentům. Sám Barkat ovšem ihned po svém zvolení prohlásil, že hodlá být starostou pro všechny, tedy i pro ty, kdo volili jeho soupeře, - a nebo pro ty, kdo nevolili vůbec.

Těch nebylo nijak málo - šlo zejména o obyvatele východního Jeruzaléma, který obývají zejména Arabové. Z těch přišlo k volebním urnám jen asi jedno procento. Už před hlasováním se jim dostalo důrazného varování od palestinských úřadů, že účast na hlasování o budoucím jeruzalémském starostovi bude považováno za velezradu s příslušnými důsledky. Palestinské úřady totiž požadují východní Jeruzalém za své okupované hlavní město, a účast zdejších obyvatel na volbách starosti sjednoceného města by mohla být považována za symbolické smíření se s izraelskou anexí východní části města. Náboženští představitelé Palestinské autonomie vydali několik fatev proti účasti ve volbách a město pokryly grafiti varující Araby před cestou k volebním urnám. U hlasovacích místnosti pak údajně čekali představitelé palestinské autonomie a získávali informace o tom, kdo navzdory zákazu přece jen k hlasování šel.

Na neúčast Arabů doplatil zejména třetí kandidát, izraelský miliardář ruského původu Arkadij Gajdamak, který slíbil podpořit rozvoj arabských částí Jeruzaléma a celé měsíce pracoval na své pozici na východě města. Dokonce se mu podařilo zaplatit si velké inzeráty v předním jeruzalémském arabském listě Al Kuds. To je nepochybně první případ, kdy se židovskému politikovi podařilo takto proniknout do arabských novin. Arabové se ovšem k volbám nedostavili a tak Gajdamak dostal jen 3,5 procent.

Jeruzalémská radnice tedy bude v rukou sekulárního židovského politika Nira Barkata, i když jeho hnutí, jež podporovali zejména mladí Jeruzalémané, se umístilo ve volbách do zastupitelstva až na druhém místě za jednou z náboženských ultra-ortodoxních stran. Napětí mezi oběma bloky tedy i nadále bude ovlivňovat jeruzalémský život nejen v ulicích, ale i v radě města.

Ve stejný den se konaly místní volby na celkem 160 místech v Izraeli. Velmi dramatické byly volby v Tel Avivu, kde dosavadního liberálního starostu dlouho ohrožoval komunistický kandidát, i když nakonec velkým rozdílem prohrál.

K zajímavému vývoji došlo také v Ašdodu, kde dosavadní starosta prohrál své křeslo po 33 letech ve funkci. Varovné zprávy přišly z galilejského Nazaretu, tedy rodiště Ježíšova, a dnes velkého izraelského čistě arabského města. Ve volbách zde proti sobě stál dosavadní křesťanský starosta a proti němu muslimský politik, který reprezentuje hnutí inklinující k islamismu. Tento souboj mnozí pochopili jako projev hlubší roztržky mezi oběma komunitami.

Izraelští politici i politologové si stěžují, že účast na místních volbách není velká, což podstatně narušuje demokratický proces. Přitom to, kdo stojí v čele města, vůbec není nedůležité, což se projevilo před 3 lety během války s libanonským Hizballáhem, kdy byly stovky tisíc obyvatel severního Izraele ohroženy přeshraničním ostřelováním a následnými humanitárními problémy. Většina svědků se shoduje na tom, že ve schopnosti řešit obtížnou situaci se jednotlivá města podstatně lišila.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .