Katolické Vánoce a jejich sváteční okruh
Podobně jako velikonoční svátky mají i Vánoce svou přípravnou dobu. Ta se nazývá advent a začíná 4. nedělí před 25. prosincem, tedy mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Součástí adventu jsou čtyři adventní neděle. První adventní neděle je zároveň začátkem nového církevního roku.
V adventní době se katoličtí křesťané jednak připravují na oslavu Narození Páně, která připomíná první příchod Syna Božího k lidem a připadá na 25. prosince, a jednak rozjímají o očekávaném druhém příchodu Krista na konci věků.
Liturgickou barvou adventního období je fialová, která symbolizuje pokání. Při mších se nezpívá zpěv Sláva na výsostech Bohu, aby o to více tento chvalozpěv vyzněl při svátku Narození Páně. K výzdobě patří adventní věnec se čtyřmi svícemi, které se postupně každou neděli zapalují, takže na konci adventu svítí všechny čtyři.
Biblická čtení při mších hovoří o druhém příchodu Páně, líčí mesiášskou říši pokoje a vyzývají k bdělosti a pokání. Třetí adventní nedělí znají věřící pod názvem "Gaudete" (Radujte se) a při mši se mohou používat růžová roucha, která signalizují předvánoční radost.
Adventní doba je spojena s půstem.
Slavnost Narození Páně připadá na 25. prosince. Pro většinu lidí u nás je však ústředním dnem Vánoc Štědrý večer 24. prosince. Štědrý večer ale ještě nepatří do křesťanských Vánoc. Končí jím advent a také postní období. Štědrovečerní večeře má sice slavnostní ráz, ale je ještě složena z postních jídel.
Důležité místo má půlnoční mše z 24. na 25. prosince, kterou charakterizuje především čtení z evangelia o Kristově narození v Betlémě (L 2, 1-14), které končí zpěvem andělů "Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení." Proto i v tento den má hymnus Gloria (Sláva na výsostech Bohu) při mši speciální zabarvení. Starozákonní čtení (Iz 9, 1-3, 5-6) zvěstuje mesiánskou naději, jež se v tento den naplnila: "Lid, který chodí v temnotách, uvidí veliké světlo... Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: 'Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.'" Zpěv před evangeliem jásavě zvěstuje "velikou radost: Dnes se nám narodil Spasitel, Kristus Pán".
Vánoce si podobně jako Velikonoce zachovaly oktáv, tedy liturgický sváteční týden. Vlastní den oktávu připadá na 1. ledna, což je zároveň začátek občanského roku. Do oktávu spadá několik významných svátků:
26. prosince - svátek prvomučedníka Štěpána,
27. prosince - svátek apoštola a evangelisty Jana,
28. prosince - svátek Svatých Mláďátek, který připomíná betlémská Mláďátka zavražděná Herodem po Kristově narození.
V neděli během vánočního oktávu se slaví svátek Svaté Rodiny. Připadnou-li však Vánoce (tj. Boží hod vánoční 25. prosince) a jejich den oktávu (1. ledna) na neděli, slaví se svátek Sv. Rodiny 30. prosince.
Ale 1. ledna křesťanské Vánoce ještě rozhodně nekončí, protože Vánoční sváteční okruh uzavírá až svátek Křtu Páně, který připadá na nejbližší neděli po 6. lednu. Svátek Křtu Páně je tedy chápán jako liturgické ukončení Vánoc. Ale období do svátku Uvedení Páně do chrámu, který připadá na 2. února, se chápe jako dozvuky Vánoc, a proto až do 2. února mohou být v kostelech koncerty s vánočním programem a mohou být vystaveny jesličky.
Slavnost Zjevení Páně (Epifanie)
Slavnost Zjevení Páně (řecky Epifaneia) bývá také nazývána svátkem Svatých Tří králů nebo Tříkrálovým dnem, Třemi králi. Toto zdůraznění ale zatemňuje skutečnost, že se nejedná o svátek svatých, nýbrž o svátek Páně. V evangeliích totiž není řeč ani o králích, ani o počtu tří. Evangelium podle Matouše (2, 1-12) hovoří o mudrcích od východu, kteří se přišli poklonit právě narozenému králi Židů, které přivedla jeho hvězda a kteří mu obětovali zlato, kadidlo a myrhu. O třech mázích poprvé mluví Origenes, nejspíš na základě toho, že se řídí počtem tří darů: zlata, kadidla a myrhy. Titulaturu "králové" lze doložit až v 6. století u Caesaria z Arles. Jména Kašpar, Melichar a Baltazar se vyskytují až od 9. století. Při tomto svátku bývá zvykem nadepisovat nad dveře obydlí křídou, požehnanou v tento den, písmena C + M + B, která se vysvětlují buď jako značky jmen tří králů (Caspar, Melchior, Balthasar - Kašpar, Melichar, Baltazar), nebo jako počáteční písmena tří slov prosby "Christus mansionem benedicat" ("Kriste, žehnej tomuto obydlí").
Svátek Křtu Páně
Svátek Křtu Páně připadá na nejbližší neděli po 6. lednu. Při mši se čtou evangelijní zprávy o Ježíšově křtu. Svátkem Křtu Páně se uzavírá vánoční sváteční okruh. Začíná obecná doba liturgického roku, tj. liturgické mezidobí, takže již následující týden platí jako první z 33-34 týdnů tohoto údobí.
Svátek Uvedení Páně do chrámu
Svátek Uvedení Páně do chrámu připadá na 2. února, tj. čtyřicátý den po Vánocích. Jeho předmětem jsou události, které popisuje evangelium podle Lukáše 2, 22-39. Podle starozákonních přepisů o rituální čistotě (Lv 12, 1-8) byla žena po porodu chlapce 40 dní a po porodu děvčete 80 dní nečistá a musela poté přinést knězi k oběti za hřích beránka a holoubě, pokud byla chudá, tak pouze dvě holoubata. Kněz za ni vykonal smírčí obřady a byla čistá. Prvorozený syn byl považován za vlastnictví Hospodinovo (Ex 13, 2), musel být předveden před Hospodina (Ex 13, 12) a vyplacen peněžitou obětí (Nu 18, 16). V souvislosti s těmito předpisy přivedli Maria a Josef Ježíše do chrámu a Maria přitom vykonala jednak oběť svého "očištění" a jednak vyplatila prvorozeného.
Svátek Uvedení Páně do chrámu je spojen se svěcením světel (svící) a se světelným průvodem, což vedlo např. k českému lidovému označení svátku "Hromnice". Tento den také končí vystavování betlémů v kostelech, pokud betlémy nebyly odstraněny již 6. ledna na Slavnost Zjevení Páně.