Katyň - zdařilý opus

21. září 2008

Tento týden měl v Česku premiéru film Andrzeje Wajdy Katyň. Dílo, nominované na Oscara, vysvětluje okolnosti povraždění polských důstojníků Rudou armádou. Ukazuje také, jak se na Wajdově Katyni štěpila poválečná polská společnost - doslova až na úrovni rodin. O Wajdově Katyni mluvíme s recenzentem Milanem Šimáčkem.

Andrzej Wajda ve svých 80 letech stvořil dílo, na které se názory sice různí, ale které rozhodně nenechá nikoho chladným. Katyň je ostatně Wajdovo osobní téma, protože jeho otec byl jedním z popravených důstojníků. Vlastně se mi zdá překvapivé, že až teď někdo toto téma tak důkladně uchopil...

Myslím, že společnost Urania, která film koupila, udělala velice záslužný počin. Protože i u nás bylo slovo Katyň jedno velké tabu, a myslím, že je moc dobře, že tvůrce světového jména Andrzej Wajda mohl po šedesáti letech udělat poklonu a uctít památku svému tatínkovi, který byl jedním z těch nevinných zavražděných. Film trvá téměř dvě hodiny a přitom nemá jediné hluché místo. A co se mi ještě velmi líbí: že to není žádní rekonstrukce krvavého masakru, ale že v tom filmu hlavní roli hraje rodina. Zejména hlavní hrdinky - musím připomenout, že Maja Ostaszewska podala velice sugestivní výkon. A až posledních asi dvacet minut je rekonstrukce toho neuvěřitelně promyšleného chladnokrevného masakru, který provedla KGB podle scénáře Stalina.

Katyň

Myslíte si tedy, že se opravdu jedná o evropský velkofilm světových rozměrů, anebo mu třeba ještě něco chybí?

Podle mého názoru je to velmi silný, zdařilý - opravdu opus. To není snímek, to je velké dílo, nevím, kdy jsem naposled viděl takto silný válečný film... V Polsku je to téma velmi silné, teď mě potěšila zpráva, že i v Rusku to má divácký úspěch. Sice oni samozřejmě pod Katyní jsou podepsáni, ale zase jim to evokuje jejich masakry, kdy miliony jejich lidí Stalin vyvraždil... Doufám, že to bude mít úspěch u nás a na Slovensku. Ale - co vím z letošního berlínského filmového festivalu - už to není nijak aktuální třeba pro Francouze, trochu neradi o tom slyší Němci, a kolega z Kalifornie, Američan, tak ten na to koukal, jako že mu vyprávím nějakou smyšlenou pohádku...

Na filmu je velice silný motiv toho, jak se polská společnost vymezovala vůči Katyni, vůči její interpretaci, jak se kdo staví k tomu zlu, jak se s tím vnitřně vypořádá...

Mě z toho strašně mrazilo. Protože jsem si při tom filmu uvědomil, co mi předtím nedocházelo: že to totiž opravdu přímo rozdělovalo Polsko. Katyňský masakr do rodin najednou vnášel lež: všichni věděli, že to udělali bolševici, ale protože po válce v Polsku vznikl komunistický režim, tak si obuli bolševické komunistické holínky a kráčeli v řadě. Je tam velmi silný motiv, kdy dvě sestry, které přišly v Katyni o bratra, tak se úplně rozdělují: jedna kolaboruje s komunistickým režimem, a druhá říká velmi silné memento: já chci být na straně zavražděných, a ne vrahů.

Film Katyň

Odhadnete, jak film přijmou Češi?

Kdybych byl profesor střední školy, tak určitě hned zítra beru svoji třídu a jdeme se na to podívat... Já bych si přál, aby aspoň 600 - 700 tisíc Čechů se přišlo podívat do kina, zvláště proto, že ten film člověk musí vidět na plátně! Až vyjde do roka a do dne na DVD a bude uveden v televizi, tak, to mi věřte, nestačí jej vidět na malé obrazovce. To chce opravdu v širokoúhlém plátně, kde s dobrým zvukem vyzní krásná hudba Krzysztofa Pendereckého a taky myslím, že je nutné slyšet to v původním polském znění s českými titulky. Až to bude nadabováno, tak to získá mínus, tenhleten biják...

0:00
/
0:00
autor: ehů
Spustit audio