Kdo je ing. Václav Brouczek?

Kdo je nadšenec, který pohlédl do tváře samotnému Mistru Janu Husovi? Kutil, vynálezce a vodohospodář, který čte nejraději Julese Verna.

Inženýr Václav Brouczek (ano, náš hrdina se píše s automobilovou spřežkou CZ) je český vynálezce a kutil, který se snaží přijít věcem na kloub – nadšenecky a s ohromným smyslem pro improvizaci.

Nikdy nezapomene upřesnit, že je vodohospodář. „I když z nyní platného zákona o vodách povinnost jmenovat vodohospodáře vypadla,“ dodává a rozčileně varuje: „Kolik havárií jako ta v Dejvicích nás čeká, než tu povinnost zase zavedou?“ Svoji práci má rád.

Pan inženýr je technický typ, ale není geek ani technokrat. Nebere se vážně. Někdy jeho humor působí dětinsky, ale to snad někdy zlobí jeho manželku, on se tím rozhodně netrápí.

Asi nepřekvapí, že oblíbenou knihou Brouczkova dětství bylo Dvacet tisíc mil pod mořem v kombinaci s Tajuplným ostrovem a jeho hrdinou kříženec inženýra Smithe s profesorem Aronnaxem.

Pan inženýr se vášnivě zajímá o dění kolem sebe. Poctivě se snaží zjistit, jak věci jsou nebo byly doopravdy. Právě touha být u toho, přímo si na věci sáhnout ho vedla k sestrojení časostroje. Objevování a vynalézání je Brouczkovou přirozeností. Svůj vynález považuje proto za skromný prototyp, pouhý dopravní prostředek, jehož funkčnost a především užitečnost je třeba ověřit mnoha dalšími pokusy.

Svůj stroj času chová pan inženýr v garáži. Rodina ví, kde tátu najdou. Garáž je Brouczkova studovna i trucovna, dílna i místo odpočinku. V garáži hraje rádio.

Časostroj jede zatím pouze jedním směrem – do minulosti. Do budoucnosti se ho nedaří nastartovat. V čase zpátky ale funguje nad očekávání dobře. Opakovanými pokusy se Václavu Brouczkovi proniká stále hlouběji do minulosti. Výzkumník se tak vzdaluje od známých břehů dneška a naráží na odlišnou mentalitu, kulturu a životní podmínky našich předků.

Mentální rozměr cestování do minulosti je pro něj největším oříškem. Na otázku, jestli to není nebezpečné, ale odpovídá s úsměvem: „Párkrát mi už hořela půda pod nohama. Nejdůležitější je při cestě neztratit spojení se současností. V nejhorším se zmáčkne tenhle knoflík Esc.“