Kdyby se u nás dodržovaly aspoň ty dva zákony, bude na veřejnosti i víc vozíčkářů, tvrdí zakladatelka iniciativy Nejen toalety pro všechny

24. prosinec 2023

„Není důležité to, že nechodím, důležitější je, že se snažím dělat něco pro ostatní. Začalo to spíš mou potřebou a mými pocity udělat něco s tím, že tady třeba neexistuje dostatečné vybavení pro vozíčkáře ve veřejných budovách,“ říká Ema Rónová, zakladatelka iniciativy Nejen toalety pro všechny.

Češi jsou podle Rónové spíš stydlivější a bojí se lidem na vozíku pomáhat. Možná, že kdyby je člověk potkával častěji, pomáhat bychom se jim snáz naučili. „Vy nás ale nepotkáte častěji, dokud pro nás nebude veřejný prostor přívětivější,“ tvrdí.

Čtěte také

„Problém je, že se u nás primárně nedodržují zákony. ,Bezbariérová‘ Vyhláška číslo 398/2009 Sb. tady je, ale nedodržuje a neexistují ani sankce v případě jejího porušování. Pak tady máme úmluvu OSN o právech handicapovaných na stejné možnosti a příležitosti, která byla ratifikovaná tuším v roce 2007. A kdyby se obě normy dodržovaly, je to tady mnohem příznivější, a to i pro rodiče s kočárky, pro seniory, pro každého, kdo si zlomí nohu,“ vypočítává.

Stejné to je i se stavebním zákonem. „Kdyby toto platilo, nemusíme se hrdlit o to, aby se dodrželo něco daného třeba i u nových a nově rekonstruovaných staveb.“

Sama má zkušenosti s toaletami, které sice musí vyhrazeny i pro handicapované, ale ve skutečnosti ji například zrušili, udělali si z ní sklad, případně je WC funkční, ale chybí madla nebo je ta místnost tak malá, že tam prostě nevjede.

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory, ptá se Petr Vizina. (repríza)

autoři: Petr Vizina , lup
Spustit audio

Související