Když nacisté ztratili trpělivost s demokracií, zapálili si Říšský sněm

Čtěte také

Hitler využil požár Reichstagu k vyhlášení stanného práva

Ruští bolševici potřebovali v roce 1918 dostat zcela pod kontrolu jim vzdorující ruskou společnost. Zinscenovali proto atentát na Lenina. Střílet měla jistá Kaplanová, eserka, trpící oční vadou, šeroslepostí. Lenina přesto v šeru zázračně zasáhla.

Nebylo podstatné, zda střílela nebo nestřílela Kaplanová. Podstatné bylo, že bolševici získali legitimní důvod, aby rozpoutali rozsáhlý teror. Denně popravili na 200 lidí. Činili tak dlouho, dokud cele nezničili politickou opozici a dokud plně neovládli ruskou politickou scénu.

Velkolepý soud

Němečtí nacisté v roce 1933 ztráceli trpělivost s demokracií. Hlavně z jejích neustále se opakujících voleb.

Potřebovali věc nadvlády nad zemí jednou provždy rozřešit. Tak koncem února toho roku zapálili budovu parlamentu, tedy Říšského sněmu.

Německý Reichstag v Berlíně|foto:Kamila Schusterová, Český rozhlas

Na požářišti zanechali Holanďana van der Lubba, nejspíš zcela zdrogovaného.

Měl za úkol tvrdit, že je komunista a že požár založil z pověření komunistů. Totéž „jasnozřivě“ tvrdil i Adolf Hitler před hořícím sněmem už ve chvíli, kdy se Marinus van der Lubbe teprve ke svému komunismu na policii hotovil doznat.

Drobné režijní nedostatky nacistům nevadily, aby komunisty neobvinili. Vzali to z jedné vody načisto: obvinili i sociální demokraty. Významné komunisty a sociální demokraty pozatýkali a zavřeli do spěšně vybudovaných koncentračních táborů.

Čtěte také

Jako první pověsil rudý prapor na Reichstag, ale Stalinovi se nehodil. Dočká se nyní ocenění?

Volby, které se konaly o pár dnů později, s přehledem vyhráli. V nově ustaveném parlamentu za nepřítomnosti komunistických a socialistických poslanců (to už byli v koncentrácích) odsouhlasili spolu s křesťanskými sociály Hitlerovi plné moci. Diktatura mohla začít.

Požáru se dostalo velkolepého soudního přelíčení. Na lavici obžalovaných v Lipsku usedli Marinus van der Lubbe, předseda parlamentní komunistické frakce Torgler, Bulhaři Dimitrov, Tanev a Popov.

Zahraniční novináře, které režim nijak neomezoval ve snaze je přesvědčit o tom, že i diktatura může být právním státem, zaujal zejména spor mezi Dimitrovem a Göringem.

Čtěte také

Pro obhájce dělníků Ivana Sekaninu přišlo gestapo hned v první den vyhlášení protektorátu

Vystoupil tu v roli svědka. Dimitrovovy otázky ho natolik vytočily, že se neudržel a než stačil zareagovat submisivní soudce Bünger, vyhnal Dimitrova ze soudní síně.

Podíl přítomných komunistů na požáru soud neustál. Obhajoba prokázala jejich nevinu.

Jasný byl jen případ van der Lubba a tak ho soud poslal pod katovu sekeru. Zbývající obžalované osvobodil. Dál ale trval na obecné vině komunistů. Jen policie díky prý liknavé práci posadila na lavici obžalovaných komunisty nepravé.

Pořad vychází výlučně z tehdejšího českého, rakouského a německého tisku. Posluchač zjistí, že dobový čtenář věděl o věci bezmála tolik, kolik toho víme dnes, tudíž si sotva o nacistech mohl dělat jakékoli iluze. Jako že si je dělal.