Kosmonautické výhledy nejen do roku 2012 - 1. část

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Start rakety Atlas se sondou Juno

Výzkum vesmíru probíhá bez ustání. Některé družice či sondy jsou dávno na místě svého určení, jiné k němu letí. Letos také mnohé odstartují.

O plánech kosmonautiky na rok 2012 a vzdálených i blízkých cílech výzkumu vesmíru jsme si povídali s Marcelem Grünem, ředitelem pražského Planetária a Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně.

Co všechno nás tedy letos čeká?

„Kosmonautika se stala součástí běžného života mnoha z nás. Stále víc a víc lidí a také států se na jejím vývoji podílí. Dnes už je samozřejmostí, že svými raketami z vlastních základen vypouští družice i takový Írán. Jsou to ovšem družice malé, ale musíme se smířit s tím, že i takové země vládnou vyspělou technikou. Občas se to nedaří třeba v Koreji, ať už Severní nebo Jižní, obě nicméně usilují o šanci dostat se také do vesmíru. Zatím se jim to nepovedlo, ale v letošním roce to nepochybně budou zkoušet znovu a znovu.“

Snaží se ale i země, které jsou v zásadě stále ještě chápány jako rozvojové. Svůj kosmický program má například Indie.

„Indie se vehementně snaží vlastními, čím dál tím většími raketami vypouštět nejen velké družice pro aplikace jako je sběr dat, meteorologické informace nebo telekomunikace, ale pokouší se i o výpady do vzdálenějšího kosmického prostoru. V listopadu 2008 se Indové poprvé úspěšně pokusili o malou sondu k Měsíci a lze předpokládat, že tohle bude pokračovat dál. Dnes už mají schopnost vypouštět běžně do vesmíru náklady kolem 5 tun a ta nosnost se nepochybně rok od roku bude mírně zvyšovat. Otázka je, kdy se pokusí o přechod od velkých automatických družic k pilotovaným letům. Lze předpokládat, že na člověka ve vesmíru si Indové brousí zuby někdy kolem roku 2016. O tom se tedy dnes ještě bavit nebudeme.“

Přílba čínského skafandru pro výstup do volného vesmíru

Do pilotovaných letů se zatím zapojují jen Spojené státy americké, Rusko, ale také Čína.

„Čína se dokonce snaží krok za krokem rozšiřovat své zázemí ve vesmíru, byť nemá samostatnou pilotovanou velkou orbitální stanici. Usiluje o to. A nepochybně někdy kolem roku 2018 nebo 2020 takovou stanici, jakou mají dnes Rusové a Američani společně, bude mít Čína samostatnou. Pak možná začnou usilovat Američani, Evropané nebo Rusové, zda by se nemohli svézt čínskou raketu na čínskou orbitální stanici, protože ta, která dnes Evropanům, Američanům, Rusům nebo Japoncům slouží, bude už dávno na pokraji své životnosti. Po různých testech a prověrkách se očekává, že ISS bude sloužit ještě kolem roku 2020, možná 2025, ale to už nepochybně bude dosluhovat.“

Prozatím je Mezinárodní kosmická stanice ISS v plném provozu. Střídají se na ní mezinárodní posádky – a ty musí něco jíst, pít, dýchat a potřebují i další vybavení, palivo nebo přístroje. Právě s provozem orbitální stanice bude souviset celá řada startů i v letošním kalendářním roce.

„Jsou zapotřebí lodi Progress. Každá má hmotnost asi 7 tun a unese 2-3 tuny nákladu. Obdobné, o něco větší nebo o něco menší, jsou i dva čluny ATV západoevropské provenience. Jeden bude startovat letos v březnu a další pak zase v příštím roce, koncem února nebo v březnu. Letošní se jmenuje Edoardo Amaldi a příští rok se bude jmenovat Albert Einstein. A pokaždé v červnu, letos i příštího roku, dopraví na Mezinárodní vesmírnou stanici svůj náklad japonská loď. Mezitím se budou pochopitelně zkoušet prostředky americké, protože Američané v tomto okamžiku nemají žádný dopravní prostředek, který by na ISS dopravoval kosmonauty (to dělají Rusové) a také náklad. Ke zkusmému startu jsou připraveny lodi Dragon a Cygnus. Uvidíme, jak to dopadne při zkouškách na začátku letošního roku, do jaké míry budou tyto lodi schopny v budoucnu pravidelně dopravovat náklad a možná jednou i posádky za americkou stranu.“

Kosmická loď Dragon na oběžné dráze

Zatímco Američané budou zkoušet nové dopravní prostředky, Evropská kosmická agentura se už v loňském roce v raketové technice rozhodla nastoupit cestu výrazné mezinárodní spolupráce.

„Evropské rakety nestartují na oběžnou dráhu z Evropy, ale z jihoamerického kontinentu, kde má Francie největší ze svých zámořských departementů. Ve Francouzské Guyaně známe poblíž rovníku základnu Kourou. Až dosud tam startovaly vždycky jenom evropské rakety. Stále větší a větší; dokonce i takové, které vynesou na oběžnou dráhu kolem 20 tun. Ale v loňském roce k tomu přibyla velmi výrazná pomoc z Ruska – rakety Sojuz střední nosné kapacity. Takové, jaké až dosud vynášely lidi na oběžnou dráhu. Z Francouzské Guyany mají za úkol, po úspěšných testech, vypouštět jenom náklady, spousty družic. Na začátek letošního roku se povedlo domluvit i starty prvních raket s malou kapacitou, evropských, pod vedením Itálie především, a to raket Vega. A tak tedy rakety, které budou startovat z Kourou, téměř na rovníku, budou svými kapacitami nosnosti pokrývat velké spektrum, které v této chvíli nemá k dispozici nikdo další, kromě Američanů a Rusů.“

Jak podotýká Marcel Grün, kromě aktivit na oběžné dráze kolem Země se pochopitelně snažíme nahlížet i do vzdálenějšího vesmíru, za pomoci meziplanetárních sond. Vůbec jich není málo:

Sonda Juno je největším produktem lidstva vypuštěným k planetárnímu obru Jupiteru.
0:00
/
0:00

Americká sonda Messenger by měla u Merkuru pracovat do března roku 2013, evropský Venus Express obíhá Venuši od roku 2006 a vydržet by měl až do konce letošního roku. Nějakou dobu snad také ještě vydrží věkovitá sonda Cassini u planety Saturn. Sonda New Horizons proletí kolem Pluta v létě roku 2015. Co se Jupiteru týče, u něj od roku 2003 žádného stálého vyslance nemáme – ale je už na cestě. Odborníci z NASA svou sondu pojmenovali Juno. Startovala 5. srpna loňského roku a letos 9. října ještě jednou prolétne kolem Země. Její gravitací se urychlí a konečně zamíří ke vzdálenému Jupiteru. „Tam dorazí ovšem až v červenci roku 2016,“ říká Marcel Grün, „aby nejméně rok z oběžné dráhy kolem Jupiteru zkoumala tu zajímavou obří planetu, eventuálně systém velkých měsíců, které jsou tak velké, jako planety samy. Především měsíc Callisto nás bude zajímat, a pochopitelně také měsíc Europa“

Předmětem výzkumu kosmických sond a družic budou v letošním roce také vzdálené končiny vesmíru stejně jako naše vlastní planeta. Noví i staronoví pozemští vyslanci budou zkoumat Slunce, Měsíc, Mars, ale třeba i planetku Vesta. Některé z nich vám představíme za týden, v druhé části našeho povídání s Marcelem Grünem, ředitelem pražského Planetária a Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně.


Vysíláno v Planetáriu č. 02/2012, 7. - 13. ledna.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně doplněno a upraveno.

Čtěte také:
Po stopách hvězdy Betlémské
Život a let Jurije Alexejeviče Gagarina: Padesát let kosmických
Popularizace astronomie a korejský souboj o vesmír