Kožená zpívá lidové písně
Když prestižní firma uvede na trh album složené výhradně z českých písní, je to skoro zázrak. Výjimečný ediční počin ovšem dokládá i autoritu Magdaleny Kožené u světových vydavatelských domů. Deutsche Grammophon, vydavatel desky s názvem Songs My Mother Taught Me (Když mě stará matka) , navíc vsadil na vlastní výběr interpretky a udělal dobře - zvolila výtečně.
Bezpečně ji vedlo hudební cítění, srdce Moravanky i osobní vztah k písňové tvorbě. Název prozrazující, že pěvkyni jsou blízké Dvořákovy Cikánské melodie, má však i obecnější platnost: mnohé písně totiž zná Kožená už z dětství od maminky. Většina ze třiceti čtyř písní zařazených na CD jsou úpravy českého i moravského folkloru ve zpracování Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů, Erwina Schulhoffa, menší část tvoří písně umělé (od Antonína Dvořáka, Vítězslava Nováka, Petra Ebena). Ústřední téma lidových i umělých písňových textů je milostné, ale je tu zastoupena i láska mateřská a další citové nuance.
Kožená podává jako vždy dokonale profesionální výkon, vládne skvělou technikou, především se však její projev vyznačuje procítěnou přesvědčivostí, ať interpretuje těšínský či moravský folklor, Dvořákovy Večerní písně na Hálkovy texty nebo Novákův cyklus Pohádka srdce. Dokáže vyjádřit lyriku i něhu, jímavé toužení i hravý humor, vážné zamyšlení či střípek tragického osudu. V jejím hlasu se chvěje smutek i nekonečná láska, jásá radost a tíží bolest. Jako by se celá vkládala do melodie i slov plných básnivých obrazů. Těžko říct, zda víc "umí" umělou či lidovou píseň, jestli se jí lépe zpívá s moravským přízvukem nebo text středověké poezie v Erbenových Písních k loutně. Ve všech polohách podává špičkový výkon. Snad přece jen nejvíc její hlas uchvátí v Písničkách na dvě stránky, kratičkém mistrovském cyklu Bohuslava Martinů.
Výkon mezzosopranistky dotváří vysoká úroveň doprovodného klavíru Malcolma Martineau, německá sopranistka Dorothea Röschmannová (v Moravských dvojzpěvech) a kytarista Michael Freimuth v Ebenově cyklu.