Články27. července  2019 v 08:00  

Denisa Šedivá vydala hravou knížku nejen pro děti krajanů

Kniha ABCZ aneb H jako Havel - Foto:  ČT24

Kniha ABCZ aneb H jako HavelFoto:  ČT24

ABCZ aneb H jako Havel - tak se jmenuje kniha Denisy Šedivé. Je určená především dětem českých krajanů. Hravou formou jsou tu pod jednotlivými písmenky krátké příběhy, tvořené slovy, které se k danému písmenku vztahují. Denisa Šedivá začínala pracovat v neziskovém sektoru pro Člověka v tísni, v době českého předsednictví v EU přesídlila do státní správy a posledních sedm let žila v Bruselu.

"Už při práci pro předsednictví jsem často jezdila do Bruselu. Pak jsem se vdala a s manželem, protože je diplomat, jsme se přesunuli do Bruselu. Přivezli jsme si tam šestiměsíční dceru, a narodil se nám tam syn." 

Vaše děti tak vyrůstají v cizojazyčném prostředí. A tím se dostávám ke knize. Jmenuje se ABCZ aneb H jako Havel. Je to knížka - učebnice, která byla oceněná jako nejkrásnější česká kniha roku 2018. 

"Pobyt v Bruselu byl pro mě zpočátku těžký, protože jsem se z aktivního pracovního života dostala do role matky, manželky a byla jsem v podstatě odstřižená. Přestože jsem Brusel trochu znala, tak jsem byla mimo širší rodinu, mimo své přátele a stýskalo se mi. Často jsem se v myšlenkách ubírala k tomu, co mi chybí. Chybí mi lidé, místa v krajině, Praha, ta kultura. Pak vykrystalizoval nápad, že bych tohle všechno mohla promítnout do knihy. Taky jsem si říkala, co naše děti? My s nimi hovoříme česky, ale žijí v jiném prostředí, chodí do frankofonní belgické školy, jejich druhým jazykem je francouzština. Musím pro ně udělat tu knížku, aby věděly, kde je domov jejich rodičů. Syn se tam narodil, pro toho je domov Brusel. To byla druhá motivace tu knihu udělat." 

Denisa Šedivá - Foto: Zdeňka Kuchyňová

Denisa ŠediváFoto: Zdeňka Kuchyňová

Vy jste se rozhodla knihu třídit podle hesel, podle abecedy. Bylo složité vybírat, co přiřadit jednotlivým písmenům? 

"Mě to hrozně bavilo. Byla jsem tou abecedou trošku tlačena k tomu, abych se nad tím zamyslela jinak. Pokud by chtěl člověk napsat knihu o České republice, tak k tomu určitě přistoupí jiným způsobem, ale tohle byla najednou hra. V rámci jednoho písmene jsou spojená i hesla, která spolu třeba úplně nesouvisí. Ilustroval ji Adam Macháček a Sébastien Bohner. Adam Macháček je knižní grafik, je to Čech, který šest let žije v San Franciscu a vychovává tam syna. On je také v podobné situaci, že je mimo domov. I pro něj tahle knížka byla oříšek, ale zároveň něco, co může dát svému synovi z toho češství." 

Které písmeno pro vás bylo naprosto jasné, a které největším oříškem? Přemýšlím třeba na X. 

"To tam nemáme. X a Y, k čemuž je velice obtížné najít klíčová slova v češtině, jsme vynechali. Původně jsme si říkali, že knížku uděláme za rok. Pak se to protahovalo, a nakonec vznikala čtyři roky. S přáteli jsme si udělali dlouhý seznam hesel, pak jsem to všechno konzultovala s ilustrátorem Adamem Macháčkem, který měl k tomu své připomínky. A protože jsme chtěli, aby do toho mohli mluvit i lidé, tak jsme založili facebookové stránky, a tam jsme každý den dávali například: my si myslíme, že by u C mělo být tohle, co si myslíte vy? Tam jsme ještě posbírali názory našich příznivců. Vznikl dlouhý seznam. Ještě jsem oslovila lidi z různých profesí, aby mi řekli, zda tam nechybí něco klíčového." 

Které písmenko pro vás bylo nejsložitější? 

"Pro mě bylo obtížné písmeno E. Klíčové heslo, kolem kterého se to točí, je exil a emigrace. Já obě slova vnímám rozdílně, a vím, že čeští emigranti, kteří by se měli často nazývat exulanty, tak také cítí určitý rozpor. Já jsem se snažila to trošku vysvětlit, i když ty hranice se stírají. Také jsem se snažila vystvětlit těm, co to neznají, jaké to je opustit zemi, a že k tomu může člověk mít různé motivace od té dobrovolné, až po nucenou. Pod E je také elpíčko, protože teď máme velký primát ve výrobě LP desek a starých gramofonů, je tam elektrická energie, protože máme velké mistry jako pana Křižíka. U každého písmenka jsme chtěli pohádkovou postavičku, tady to byl motýl Emanuel." 

Máte pod K krtečka? 

"Nemám. Mám pod S sametku. Ta byla ještě před krtečkem, tvůrcem je také pan Miler. Je to kratičká pohádka o housence, ze které se stala superstar, a která objela celý svět a nakonec se z ní stal motýl. Kousek přečtu: Sametka, housenka, která tančí, je animovaný film režiséra a výtvarníka Zdeňka Milera, který obletěl svět, a měl obrovské úspěchy. Miler je také autorem loga tří uklánějících se kluků studia Bratří v triku nebo animovaných filmů o cvrčkovi. A hlavně, jeho krtečka zná celý svět. Milerovy postavičky nemluví, snad kromě úvodního dílu, jen vydávají různé zvuky, a tak jim všichni všude rozumí." 

Testujete knihu na svých dětech? 

"Ano, to jsem se snažila. Testovala jsem na nich ilustrace a fungovaly. Je jim pět a sedm let, tak milují Golema cvičícího gymnastiku, nebo se jim líbí valašští čerti v kožiších, vodník ve velorexu s vodní dýmkou, který jede Vysočinou." 

Dostala se pod písmeno V i Vysočina? 

"Nejsou tam zastoupeny všechny kraje. Ten výběr je subjektivní. Z Vysočiny jsou mí rodiče, a já mám k ní silný vztah. Zároveň si myslím, že umělci jako pan Váchal nebo Gustav Mahler, kteří jsou z Vysočiny, v sobě mají takovou zvláštní silu, až magii, jako celý ten kraj. Proto je tam Vysočina." 

Pro jakou věkovou kategorii je kniha určená? 

"Původně jsme si říkali, že to bude pro děti od šesti let, které už rozeznávají písmenka. Dávali jsme to překládat, měla jsem v Bruselu anglickou korektorku, a ta mi říkala, že je to od 6 do 106 let, pro všechny věkové kategorie. Myslím, že je to skutečně tak, ten jazyk není složitý. Snažila jsem se, aby byla hesla srozumitelná, ale není to klasické zjednodušování. Je to snaha chytit podstatu, najít něco zajímavého, a podat to zábavnou formou. Anglický překlad je součástí knihy, ale je zvlášť. My tomu říkáme anglický klíč. Je to sešit, který je bez ilustrací, sleduje český abecední pořádek. Bylo to mnohem složitější, než jsem si dokázala představit časově." 

Byl tam nějaký překladatelský oříšek? 

"Ano, třeba pod CH byl chlebíček. Hodně jsme to řešili, a nakonec je to open sandwich, ale to úplně neodpovídá podstatě chlebíčku. Když se tohle řekne, tak si chlebíček nepředstavím. Dalším problémem byl tramp. Tramping je silnou součástí naší kultury a historie. V angličtině je to spíše než ten tulák v pozitivním smyslu, někdo na okraji společnosti, až jako bezdomovec. Nakonec jsme to přeložili jako outdoorsman. Našli jsme příklady, že i v nějakých dokumentárních filmech se shodli na tomto překladu, tak jsme to přejali. Měla jsem štěstí na překladatele, je to Brit, který žiije 27 let v Čechách. Oženil se tu, mluví plynule česky. Když jsme tu knížku dokončovali, tak mi děkoval a říkal mi, že si myslel, že toho zná hodně, ale díky knížce se mu otevřela kultura dětství, to, co člověku chybí, pokud v té zemi nevyrůstá, a přijde do ní až dospělý." 

Neuvažujete o tom, že by se kniha distribuovala do Českých škol bez hranic? 

"Uvažuji o tom, protože to byla moje první cílová skupina, české děti vyrůstající v zahraničí. Doufám, že se to podaří, teď navazujeme spolupráci s ministerstvem zahraničí. Byla bych ráda, kdyby s tím české školy pracovaly, protože si myslím, že je to věc, která vyvolává pozitivní emoce, spoustu témat k vyprávění a k přenášení generačních zkušeností." 

Autor:  Zdeňka Kuchyňová

Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas