Křesťané a židé uctili Památný den romského holocaustu
Na třech místech Prahy vlála v úterý romská vlajka – na budově Židovské radnice, na Ústředí Českobratrské církve evangelické a na Žižkově sboru Československé církve husitské. Věřící tak uctili památku obětí romského holocaustu. 2. srpen je totiž Památným dnem romského holocaustu.
Téměř 3000 Romů a Sintů bylo v noci z 2. na 3. srpna 1944 zavražděno v koncentračním táboře Osvětim-Březinka – jednalo se většinou o ženy, děti, nemocné a staré lidi. Celkově bylo do Osvětimi deportováno 23 tisíc Romů a Sintů, z nichž 20 tisíc tam bylo zavražděno. Jejich památku si v úterý v Praze společně připomněli židé i křesťané. Slovo má předseda Federace židovských obcí Petr Papoušek.
Petr Papoušek: „My se pravidelně zúčastňujeme většiny připomínkových akcí, které jsou pořádány romskými organizacemi, především připomínkových akcí v památníku Lety, a dalšími. Takže to není poprvé, kdy se snažíme vyjádřit podporu těmto aktivitám a je to pro nás důležité.“
Romská vlajka vlála také na budově Žižkova sboru Československé církve husitské na pražském Žižkově, kde se pak večer uskutečnil kulturně-duchovní program. Jeho součástí byla bohoslužba, vyprávění pamětníků holocaustu nebo jejich potomků, hudba a ochutnávka romských jídel. Zazněla na něm i romská hymna.
Na památku obětí romského holocaustu všichni přítomní zapálili svíčky a potom následovalo kázání pražského biskupa Československé církve husitské Davida Tonzara.
David Tonzar: „Je to poprvé u nás na Žižkově, i když to setkání s Romy probíhalo i třeba dříve v Praze – Dejvicích, ale na Praze 3 jsme se odvážili už dříve, ještě za bývalého bratra biskupa, otevřít ten sbor i lidem řekněme jiného etnika a dát prostor ke hře, ke zpěvu, k tancům. A musím říct, že každý den odpoledne je ten sbor otevřený pro desítky malých Romů a Romek, kteří si tam hrají, ale i se kultivují, hrají si na počítači... A vzájemně poznáváme naši kulturu.“
Na akcích k Památnému dni romského holocaustu se podílel také Institut Terezínské iniciativy. Jeho ředitelka Tereza Štěpková říká.
Tereza Štěpková: „My jsme byli moc rádi, že jsme byli osloveni ze strany Židovské obce v Praze ke spolupráci na organizování těch akcí, které v Praze probíhají dnes 2. srpna. A připojujeme se k tomu proto, že téma připomínky obětí holocaustu je jednou z našich hlavních činností, kterým se věnujeme už 20 let. A v posledních třech letech se snažíme odkaz a zkušenosti, které máme s dokumentací a výzkumem o obětech šoa v českých zemích v celoevropském kontextu, pracovat s ním v tematice připomínání a výzkumu obětí romského holocaustu. Protože společenská situace, a také dluh vůči tomu tématu, který cítíme, nám připadá důležitý – chceme spolupracovat a přispět k tomu, aby se téma romského holocaustu více dostalo do povědomí široké veřejnosti.“
A jak potvrzuje Růžena Ďorďová z Varnsdorfu, povědomí o romském holocaustu je stále malé. Ačkoliv její příbuzní byli holocaustem zasažení, o existenci tzv. cikánského tábora v Letech u Písku se dozvěděla až ve svých 46 letech.
Růžena Ďorďová: „Nejhorší na tom je, že třeba dojdete víc na sever a zeptáte se: Víte, co to jsou Lety? Tak vám nikdo neřekne, protože o tom nikdy neslyšel. Tak jako já jsem o tom neslyšela, až tady v Praze. Takže tohle je moc smutné, že ti lidé málo ví a ve škole se to neučí a nevědí, že jim tam umírali dědové, babičky a pradědečkové. A vlastně je to všechno jedna rodina, když to tak vezmete. Takže to mě hrozně mrzí, měli by o tom víc vědět.“
Akce k Památnému dni romského holocaustu spoluorganizovala i Českobratrská církev evangelická. A jak dodává její farář pro menšiny Mikuláš Vymětal, v Žižkově sboru se pravidelně konají romsko-české bohoslužby.
Mikuláš Vymětal: „Na ty společné romsko-české bohoslužby, které jsou vždy ekumenické a konají se pravidelně, zveme postupně romské kazatele a faráře z různých církví – z Českobratrské církve evangelické, chceme ještě pozvat katolického romského pana faráře... Přes školní rok je to vždy první úterý v měsíci od 19 hodin na Náměstí barikád v kostele, kterému se říká Žižkostel na Žižkově.“
Říká českobratrský farář pro menšiny Mikuláš Vymětal.
