„Kumštýř“ Matěj Belko: Kollerův klávesák začínal na smooth jazzu
Matěj Belko se do širšího povědomí dostal díky účinkování v internetovém pořadu Kumšt, v němž s kolegou Petrem Šťastným dává více i méně vážně míněné „zaručené“ rady, jak uspět v hudebním showbusinessu. Spektrum Belkových aktivit je ale mnohem širší, v říjnovém vydání Tak to slyším já jsme hlavně testovali jeho sluch. Poslechněte si celý pořad a dozvíte se, jak dopadl.
Multiinstrumentalista a producent Matěj Belko působí jako basista například v kapele Blue Shadows, u Davida Kollera hraje na klávesy a kytaru, u Oskara Petra na baskytaru, na pódiu opakovaně stál i s Lenkou Dusilovou nebo Beatou Hlavenkovou. Jako basista i producent je pilířem posledního alba Kláry Vytiskové. Matěj hrává aktivně už od gymnaziálních let a jednou z oblastí, do které stihnul nahlédnout alespoň jako aspirující muzikant, byl i jazz.
„V jisté fázi, když jsem se zhlédl v jazzových kytaristech a sám chtěl být jazzovým kytaristou, mi připadal jazz moc složitý ‒ ale smooth jazz byl takovej hladkej, poslouchatelnej. Ritenoura jsem sjížděl, Marcuse Millera. Nechci to nějak hanět, ale tohle období už je opravdu za mnou.“ Takto se Matěj vyrovnává se svými někdejšími aspiracemi nad nahrávkou Lee Ritenoura, kterého bezpečně naslepo identifikoval.
Matěj Belko popisuje vznik pořadu Kumšt:
K mainstreamovému jazzu prý respekt má, ale nikdy nebyl jeho vášnivým posluchačem. „Beru to jako takovou klasiku, třeba z hlediska učení se hry na nástroj ‒ je to skvělá škola, vzniklo tam spousta skvělých věcí.“ Standard Cantaloupe Island v podání Herbieho Hancocka poznal okamžitě: „Já tu skladbu poznal jako takovou tu odrhovačku, funky co se hrává na ZUŠkách a na jamech na jazzových dílnách. Když jsem slyšel tuhle původní verzi, ze začátku se mi vůbec nelíbila. Dnes to vidím jinak.“
U ukázky z alba projektu Nordub jsme museli napovídat: „Žánr je mi blízký,“ řekl Matěj po několika taktech, „na takových věcech jsem vyrůstal… Můj vztah k reggae a ska je kladný, i když to v našich končinách dostalo spíše pejorativní nádech. Spousta mých oblíbených kapel je z téhle oblasti ‒ hlavně z britské scény 70. a 80. let. Hodně lidí říká, že to zní pořád stejně, ale já mám pocit, že to se dá říct o všech žánrech, když na ně chce člověk takhle koukat.“
Ukázka od kapely Bark Psychosis si také vyžádala drobnou nápovědu: „Post rock? To jsem úplně zapomněl, že existuje…Nemám tenhle svět zmáknutý, nikdy se to ke mně nedostalo v dostatečném množství.“ Dala by se taková hudba zpracovat v pořadu Kumšt?
„Na všechno se dá udělat parodie. Otázka je, jestli by to v některých případech mělo smysl ‒ ale pak je taky otázka, jestli má vůbec něco smysl (smích).“ U historie Kumštu jsme chvíli zůstali: „Natočili jsme pilotní díl, který nefungoval. Nejdřív jsme totiž mysleli, že to jen vysypeme z rukávu. Ukázalo se, že to je sice v hospodě zábavné, ale nikdo by se na to nevydržel koukat. Přišli jsme na to, že to vyžaduje scénář.“
Basistu Paula Jacksona z další nahrávky Matěj sice na první poslech nejmenoval, nicméně ihned poznal, že se jedná o desku basisty ‒ a že „je to někdo, kdo hraje na Fender Precision.“ Album vyšlo v r. 1978 a Paul Jackson byl pro sedmdesátá léta jedním z nejzásadnějších basistů. Napadlo nás tedy, jestli je pro Matějovo hraní důležitá znalost historie žánru:
Jazzové vaření: Thajské kari s Vytiskovou a Víchou
Dokumentárně-kulinářská série Jazzové vaření pokračuje na ČRo Jazz svým čtvrtým dílem. Hostiteli tentokrát budou Roman Vícha s Klárou Vytiskovou, známí mimo jiné z kapely Toxique. Jazzové vaření vysíláme v pátek 18. dubna od 14:00 na ČRo Jazz.
„Asi ne. Podle mě je důležité mít o tom přehled zvukový…hraju na tři nástroje a podle mě bych měl mít představu, jak na ty nástroje kdo v průběhu desetiletí hrál. Takže opravím sám sebe ‒ asi je to důležité. Mě vlastně baví se těmi věcmi zabývat, ale dělám to dost nahodile.“
U úryvku mezinárodního jazzového projektu se nejdříve Matěj nechal slyšet: „Mám pocit, že ta osoba se mnou hraje v jedné kapele. Není to Beata Hlavenková?“
Na otázku, jestli sleduje současnou českou jazzovou scénu, se nám dostalo velmi upřímné odpovědi: „Občas ji sleduju postávat v Jazz Docku u baru (smích). Nesleduju ji ni nijak bedlivě. Se spoustou lidí se znám, nebo hraju ‒ desky jsem si poslechl, ale já nejsem úplně jazzový posluchač, mám k tomu velký respekt, ale není to nic, čím bych žil.“
Snad se povedlo naznačit, že rozhovor se nesl v duchu typického Matějova humoru ‒ nicméně zajímavé postřehy rozhodně nebyly odsunuty do druhého plánu. Srdečně zveme k poslechu kompletní verze ‒ a upozorňujeme, že příští měsíc nás čeká host neméně zajímavý.
Do satirického pořadu Kumšt zvou autoři i známé jazzmany:
Seznam testovacích nahrávek: Matěj Belko
Night Rhythms – Lee Ritenour – Alive in L.A. – 1997
Cantaloupe Island – Herbie Hancock – Empyrean Isles – 1964
How Long – Sly & Robbie Meet Nils Peter Molvaer Feat. Eivind Aarset and Vladislav Delay – Nordub – 2018
Tooled Up – Bark Psychosis – Replay – 2004
Funk Times Three – Paul Jackson – Black Octopus – 1978
Jazvečík vo hmľe za stľpom – Beata Hlavenková – Joy for Joel – 2009
Sarasvatí – Zuzana Dumková – Kompas – 2015
Comprachicos – Wayne Krantz – Good Piranha Bad Piranha – 2014
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
