Láska v chrámu

Slyšeli jste o svatých děvkách v Jeruzalémě nebo o chrámovém sexu ve službách Afrodíty? Posvátnou prostituci popisuje řada antických autorů, ale nejsou to pouhé legendy? Historici se v těchto zprávách pokoušejí najít pravdivé jádro. Nejošklivějším zvykem v Babylóně byla podle řeckého historika Hérodota žijícího mezi lety 490 a 425 obecně rozšířená prostituce v chrámě bohyně Ištar. V německém magazínu Spiegel čteme, že jednou za život se tam měly všechny ženy v zemi oddat za peníze cizincům. Bohaté a hrdé dámy sem přijížděly v zakrytých vozech.

Podobné zvyky prý vládly i mezi černomořskými Peršany. Řecký zeměpisec Strabo píše o panenských dcerách, které byly poslány do chrámu, když se blížily jejich dvanácté narozeniny. Antičtí autoři se o těchto zvycích zmiňují velmi často a podobné praktiky vládly i mezi starověkými Židy. Ve Starém zákoně je několik zmínek o erotickém kultu, kterému sloužili chlapci zvaní katamité a dívky, kterým se říkalo leman. V páté knize Mojžíšově je zakázáno, aby prostituti věnovali své nečisté peníze chrámu. Současní odborníci se dodnes nemohou shodnout, nakolik se dá těmto starým pramenům věřit. S antickou pouliční prostitucí, kterou dokládají egyptské, mezopotámské, řecké i římské prameny, takové problémy nemají.

A tak zůstává otázka, co se vlastně dělo na svatých místech. Bohyni, která se starala o milostný život v Orientu, se stavěly obrovské chrámy a hymny na Paní žen opěvovaly její svůdnost jako pramen života. Ištařin kult se šířil z Mezopotámie na sever a nejdříve zasáhl Kypr. Když se s touto bohyní setkali tamní řečtí osadníci, přejmenovali ji na Afrodítu, která se zrodila z krvavé skvrny v moři, kam dopadlo semeno jejího otce Krona, kterému jeho syn Zeus v boji o život a vládu nad světem usekl pohlaví. Afrodítina orientální předchůdkyně byla v centru orgiastických slavností v mezopotámském městě Uruku už před pěti tisíci lety.

V současných odborných debatách zejména v Německu a ještě více mezi experty a expertkami na rovnoprávnost žen převládá názor, že pohlavní akty a obřady podněcující plodnost se neodehrávaly přímo v chrámu, jak se kdysi tvrdilo. Převažující mínění je sice hezká věc, ale těžko dokážeme, že si Hérodotos svůj příběh o předepsaném sexu v Babylóně úplně vymyslel.

Orientalista Gernot Wilhelm z würzburské univerzity před časem objevil velmi zajímavý právní dokument starý asi 3300 let, kde se praví, že jakýsi muž poslal svou dceru do Ištařina chrámu, aby tam sloužila jako tak zvaná harimtu. Ten člověk si chtěl od tamních kněží vypůjčit peníze a dceru nabídl jako zástavu. Z dokumentu nevyplývá, jaké měla dívka v chrámu povinnosti, a doktor Wilhelm se dohaduje, že sloužila jako prostitutka, ale mimo zdi chrámu. Jako důkaz cituje starozákonní knihu Baruchovu, kde se píše o prostitutkách stojících podél cest mezi prašnými domy Babylónu, které byly nějak spojeny s posvátnou institucí.

Feministická literatura podobné souvislosti popírá, slovo harimtu podle ní neznamená prostitutky a odborníci na Asýrii ten slovo prostě celých 150 let překládali chybně. Znamenalo prý svobodnou ženu, která sloužila kultu a nebyla součástí domácnosti, jejíž hlavou byl muž. Odpůrci tohoto výkladu obviňují jeho autorky, že svůj vlastní sociální status přenesly do předkřesťanské éry. Harimtu podle nich byly nepochybně profesionální prostitutky, které výtěžek své služby odevzdávaly chrámu. Posvátné nevěstince zřejmě existovaly i v Řecku, a to zejména v Afrodítině chrámu v Korintu, který stál na skalnatém mysu 575 metrů nad mořem.

Slavný athénský zákonodárce Solón, který zavedl státní domy slasti kolem roku 590 před Kristem, prostituci zdanil a výtěžek použil ke stavbě chrámu bohyně lásky. V jedné staré komedii se praví, že v nevěstinci žily velmi mladé dívky. Text líčí řadu Afrodítiných klisniček a dodává, že si od nich můžete vždycky koupit radost za malý penízek. V antickém světě možná existovala i dětská prostituce, a někteří odborníci spekulují o posvátném sexu mezi dětmi. Stopy vedou opět do Babylónu a jeho 91 metrů vysoké věže. Na jejím vrcholku prý byla svatyně s lůžkem, kde se vybraná dívka chystala na posvátnou svatbu – symbolický milostný akt s bohem Mardukem.

Daleko odtud v hlavním chrámu egyptských Théb žila božská choť Amonova. Toto duchovní postavení zastávala podle řeckého zeměpisce Strabona nejkrásnější dívka z nejlepší rodiny, která se prodávala a oddávala komukoli podle vlastního přání, dokud její tělo nepodstoupilo přirozenou očistu, což je jiný výraz pro měsíční krvácení. Tento text je podnětem k typické novodobé diskusi o sexuálním zneužívání dětí na Nilu. Důkazem je objev útržku egyptského svitku, který se také týká mladých kněžek. Dívky podle něj mohly pracovat v chrámu až do první menstruace a jakmile se dostavila, byly ze svých povinností uvolněny.

Spustit audio
autor: Jan Černý