Leterme se snaží řešit belgickou institucionální krizi

30. duben 2008

Od léta loňského roku se hovoří o belgické krizi. Od prosince loňského roku řídí zemi provizorní vláda, jež minulý měsíc předala podle dohody otěže vítězi voleb Yvovi Letermovi.

V novinových zprávách žádné palcové titulky, žádné úvahy a rozbory, jako by se nic významného nestalo.

Dvacátého března převzal vítěz v belgických volbách Yves Leterme úřad belgického premiéra. Tak to bylo dohodnuto poté, co se mu napodruhé nepodařilo sestavit vládu a úřad byl dočasně opět svěřen odstupujícímu premiérovi, vlámskému liberálovi Guy Verhofstadtovi. Ten vedl prozatímní vládu od prosince 2007, aby vyvedl zemi z politické krize. Nyní se tedy vlámský křesťanský demokrat Leterme ujímá žezla napotřetí. Jeho vláda, zmítaná mezi levicí, středem a pravicí, je od počátku v belgickém tisku zpochybňována. Deník De Standaard ji označuje u za nejhorší vládu všech dob a De Morgen soudí, že její program vypadá spíše jako novoroční blahopřání. Není divu, že 63% Belgičanů v ni nemá důvěru a 43% jich soudí, že vláda v létě opět padne, až se bude jednat o reformě státu, kterou Leterme slíbil svým vlámským voličům. Leterme je velmi nepopulární u francouzsky mluvících Belgičanů, ale i mezi svými Valony má jen čtyřicetiprocentní důvěru. Když se mu již dvakrát nepodařilo sestavit vládu, musel nalézt shodu o programu své křehké koalice. To se mu podařilo na poslední chvíli, 18. března. Text je to velmi mlhavý a nejsou v něm navržena žádná konkrétní čísla, což svědčí o přetrvávajících neshodách ve vládním týmu, jaký si žádná z jeho složek vlastně nepřála. Z významnějších bodů programu lze uvést opatření ke zlepšení koupěschopnosti a lehkému snížení daní, dále zlepšení rodinné politiky, regularizaci pobytu nelegálních přistěhovalců, a konečně pomoc s vytvořením dvou set tisíc pracovních míst. Klima je pro vládu krajně nepříznivé. Frankofonní veřejnost přešla po téměř ročním handrkování od znepokojení ke lhostejnosti, a na vlámské straně podle předsedkyně socialistické strany bují nenávist proti Vlámům. Letermův tým je de facto v podmínce do července. To je lhůta, kterou dala vlámská křesťansko-demokratická strana CD & V pro uskutečnění podstatné institucionální reformy. Předseda jiné vlámské strany, NVA, která je s křesťanskými demokraty v koalici, před pár dny prohlásil v deníku La Libre Belgique, že "země už neexistuje a již nyní se skládá ze zcela nezávislých demokracií". Navíc se v Belgii diskutuje o zdravotním stavu premiéra Leterma, který měl v polovině února vnitřní krvácení, musí se pravidelně nechat lékařsky kontrolovat, vypadá unavený a churavý, stejně jako země, které se snaží vládnout, jak píší ironicky někteří komentátoři.

Leterme se zprvu snaží hlavně o zklidnění vztahů v rozhádané Belgii, což není po uplynulém roce vůbec snadné. Naopak musí nyní čelit novým potížím s napjatým soužitím mezi oběma tábory. Nové polemiky nastartovalo vlámské odmítnutí jmenovat tři frankofonní starosty, kteří byli znovu zvoleni ve vlámských předměstích Bruselu. Regionální vláda zdůrazňuje, že rozeslali volební pozvánky v jazyce místních obyvatel, a ne výhradně v holandštině, jak jim nařizuje zákon. Všechny frankofonní strany volají o popírání demokracie. Za tím vším se pak rýsuje odštěpení dvojjazyčného bruselského obvodu Bruxelles-Hal-Vilvloorde, které chce uskutečnit Vlámsko, aby si zajistilo územní celistvost. Odhlasovalo si to proti mínění frankofonní minority. Vlámsko je nyní nervózní, neboť záležitost má vyšetřit Rada Evropy, která do Belgie vyšle v polovině května svého emisara. A Výbor OSN pro lidská práva se má zase zabývat bytovým zákonem vlámského regionálního ministra vnitra Marino Keulena, podle nějž kdo chce získat sociální byt, musí se napřed zavázat, že se naučí holandsky. K těmto problémům minulý týden předsedové valonského a bruselského regionu přišli s "institucionální bombou". Tak je to alespoň komentováno v novinách. Oba dva tito socialisté se vyslovili za federaci založenou na třech belgických regionech (Vlámsko, Valonsko a Brusel), a ne již na "jazykových společenstvích". Podle tohoto plánu by vznikla frankofonní federace Valonsko-Brusel, kterou by spravovala jedna vláda - a to již by byl podle některých stát. Předseda vlámské vlády se oficiálně těší, že bude mít silného partnera, ale vlámští politici dobře cítí, že jde o narýsování hranic případného frankofonního národa, což by bylo náhradní řešení pro případ, že by se situace ve federálním státě zhoršila. Vlámské belgické hlavní město Brusel, kde se mluví francouzsky, by tak bylo přičleněno k frankofonní federaci.

Většina Belgičanů je přesvědčena, že Belgie zřejmě potrvá dále, jako manželství z rozumu. Protagonisté na obou stranách si uvědomují, že dělení země by bylo pro všechny nevýhodné. Nevraživost a hašteření ale potrvá, všechny kauzy sporu jsou stále živé. Záleží nyní na tom, nalézt tu správnou dávku institucionálních reforem, jež by obrousily hrany příčinám sporů a pocitů ukřivdění, ale přitom by belgický stát nerozvolnily natolik, že by definitivně ztratil soudržnost. A na to by Leterme podle pozorovatelů potřeboval rozhodovací schopnost svého předchůdce Jeana-Luka Dehaena, a k tomu tvořivost svého druhého předchůdce Guye Verhofstadta..

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Tomáš Kybal
Spustit audio