Lída Rakušanová: 20 let v EU? Pro Čechy žádná velká sláva!
Po 20 letech členství v Evropské unii předstihla Česká republika v životní úrovni Portugalsko, Řecko a Španělsko, mírně zaostává za Itálii a je na tom nejlíp z Visegrádské čtyřky. Ve srovnání s ostatními členskými státy má dlouhodobě nejnižší nezaměstnanost a z bruselské pokladny dostává pořád ještě víc peněz než tam odvádí.
Od svého vstupu do Unie v roce 2004 zaplatilo Česko do evropského rozpočtu celkem necelých 776 miliard korun, ale získalo 1 bilion 780 miliard. Tedy víc než bilion korun čistého.
Čtěte také
Přesto je s naším členstvím v Unii spokojeno toho času jen něco přes 40 procent zdejších obyvatel. Téměř stejný počet ale moc spokojený není. A počet skalních odpůrců Evropské unie dokonce vzrostl ze tří na skoro 15 procent.
Statistika dokazuje, že se tento negativní postoj promítá i do účasti na volbách do Evropského parlamentu, která patří už tradičně mezi unijními státy k těm nejnižším. Unii tady prostě nemusíme a už vůbec ne tu „luxusní zašívárnu“, která si říká europarlament.
Že by to teď, kdy dorostla generace mladých voličů, mohlo být jinak, je spíš nepravděpodobné.
Boj za národní zájmy
Když před deseti lety, u příležitosti tehdejšího výročí vstupu ČR do EU, pořádaly regionální deníky Vltava Labe Press spolu se Zastoupením Evropské komise a s Úřadem vlády k eurovolbám literární soutěž pro středoškoláky, na níž se sešlo celkem 539 příspěvků, měli autoři většiny z nich o europoslancích jasno: berou nehorázné platy za práci, která se nedá kontrolovat, a schvalují nesmyslné směrnice, šikanující domácí obyvatelstvo.
Čtěte také
Jen ojediněle se mezi názory tohoto druhu objevily i pozitivní hlasy, uznávající, že europoslanci mají velkou zodpovědnost, protože evropská legislativa, kterou schvalují, se promítá do zákonodárství členských zemí.
Všechny tyto kladné příspěvky měly ovšem jedno společné: jejich autoři mluvili z vlastní zkušenosti, protože byli v evropském parlamentu na návštěvě a případně si mohli v simulovaných jednáních práci europoslanců i vyzkoušet.
Že by se v Bruselu takto vystřídaly všechny školní třídy v republice, je ovšem iluzorní. Jedno východisko přesto existuje a trefně ho tehdy formuloval Bohdan Jůza z gymnázia v Ústí nad Orlicí, když napsal: „Kdybych se měl já vcítit do kůže europoslance, rozhodně bych se snažil změnit názor obyvatel naší republiky na sebe a na své kolegy. Pokusil bych se zviditelnit svou práci, dokázat její význam a získat si důvěru v domovské zemi.“
Dodejme, že jestli má mít boj za národní zájmy, který nám kandidáti do europarlamentu ze svých volebních plakátů tak vehementně slibují, nějaký konkrétní, věcný dopad, je jeho předpokladem právě to, o čem tehdy mluvil gymnazista z Ústí nad Orlicí.
Bohužel se ale zdejší kandidáti na europoslance, ať už ve veřejných diskusích nebo na sociálních sítích, spíš utápějí ve vzájemných urážkách.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
