Liturgická oblečení pravoslavných duchovních

Diákon

Nosí stichar, orár a nárukávníky.

Diákon Hanuš diriguje při společném zpěvu vyznání víry (chrám sv. Václava v Litoměřicích)

Stichar je dlouhá košile, zpravidla z brokátové látky v barvě liturgické doby. Sahá až po kotníky, má širší rukávy. Střihově je podobná dalmatice. (Dalmatika byla původně slavnostní oděv byzantského císaře. Jde o svrchní oděv, jakoby delší košile sahající pod kolena - ovšem ze zdobených materiálů - s volnými pravoúhlými rukávy.) Na zádech bývá kříž.

Orár je dlouhá stuha, cca 10 cm široká, zdobená několika kříži, která je připnutá na levém rameni, ze kterého splývá vepředu i vzadu až ke konci sticharu. Může a nemusí být ve stejné barvě jako stichar. Když diákon přednáší jménem shromážděného společenství modlitební prosby (jejichž jednotlivé soubory se nazývají ektenie), pozvedá jeho přední konec vzhůru pravou rukou. Při některých liturgických úkonech se diákon přepásává orárem na prsou a na zádech do tvaru kříže. Orár symbolizuje andělská křídla, protože diákoni přednášejí prosby lidu podobně jako beztělesné mocnosti.

Vyznamenaní diákoni a protodiákon (přední z diákonů) mají právo nosit tzv. dvojitý orár. To je také stuha, většinou širší než prostý orár, zdobenější, kde bývá vyšito "Svatý, svatý, svatý" (viz Izajáš 6,3). Je též připnuta na levém rameni, ale obtáčí se ještě na pravém boku.

Nárukávníky jsou svého druhu manžety, které stahují konce rukávů kleriky. Jsou ze stejného materiálu a ve stejné barvě jako stichar. Symbolizují Kristova pouta. Na každém nárukávníku je kříž.

Nárukávníky na rukou

Protodiákon může být vyznamenán právem nošení kamilávky, což je tvrdý klobouk válcovitého tvaru.

Kněz (presbyter)

Nosí stichar, epitrachil, pás, nárukávníky, má-li právo, pak i nábedrník a duchovní meč, felon.

Kněz při kázání před ikonostasem, v pozadí otevřené svaté dveře. Kněz je v plných liturgických rouchách, je vidět bílý stichar, žlutý epitrachil, nárukávníky a felon. Na hlavě má červenou mitru a opírá se o pastýřskou hůl.

Stichar - viz u diákona. Kněžský stichar bývá z prosté látky, bílé či světlé barvy, aby symbolizoval čistotu.

Epitrachil - v doslovném překladu nášíjník. Jde o pruh látky asi 15 cm široké, který je vložen na šíji a splývá oběma konci dopředu, kde bývá spojen knoflíky. Bývá zdoben sedmi kříži. Jedná se o odznak kněžské moci a kněz bez něj nesmí konat žádné obřady. Symbolizuje Kristovo jho. Kněžská roucha bývají ze stejné látky a barvy, proměnné dle liturgické doby.

Pás přepásává stichar a epitrachil a ve smyslu Starého zákona tak značí připravenost ke službě.

Nárukávníky - viz u diákona.

Nábedrník je látkový obdélník, který je zavěšen na stuze přes levé rameno a visí na pravém boku. Jedná se o liturgické vyznamenání kněze. Symbolizuje štít víry. Řecké církve tuto součást rouch neznají.

Kněz v bílém sticharu, na něm epitrachil a pás, ukazuje nábedrník.

Duchovní meč (epigonation, v přesném překladu nákoleník) je vyšším liturgickým vyznamenáním kněze. Jde o kosočtverec zavěšený na stuze na levém rameni a visí u pravého kolene. Pokud má kněz právo nosit i nábedrník, pak nábedrník visí na stuze z pravého ramene u levého boku. Epigonation symbolizuje meč Božího slova.

Kněz v bílém sticharu, na něm má epitrachil a pás, ukazuje epigonation.

Felon je plášť, který vzadu sahá po lýtka až kotníky, vepředu však zhruba do výše pasu. Uprostřed je otvor pro hlavu. Na zádech je zdoben větším křížem.

Kněz může mít právo nosit kamilávku, je-li mnichem, nosí na ní černý závoj, který splývá na zádech. Archimandrité a zvlášť vyznamenaní kněží mají právo nosit mitru.

Kněžská mitra

Kněží nosí náprsní kříž (pektorál), který je proveden ve třech variantách: stříbrný tříbřevnový kříž dostává kněz při svěcení. Za oddanou službu církvi může být vyznamenán právem nošení zlatého kříže (prostý jednobřevnový). Vysokým vyznamenáním je právo nošení kříže s ozdobami, rozumí se s kameny.

Biskup

Nosí stichar, epitrachil, pás, epigonation, nárukávníky, sakos, omofor.

Arcibiskup Jiří - oblečen v plná biskupská roucha modrobílé barvy, je vidět stichar, epitrachil, nárukávník, epigonation, sakos, malý omofor. Na hlavě má biskupskou mitru, na hrudi zavěšený kříž a panagii. V ruce drží žezlo.

Stichar - viz výše.
Epitrachil - viz výše.
Pás - viz výše.
Epigonation - viz výše.

Sakos - svrchní oděv, střihem velmi podobný diákonskému sticharu, resp. dalmatice. Původem jde o císařskou část oděvu a jako liturgický oděv se rozšířil poměrně pozdě, do té doby biskupové nosili felon stejně jako kněží. S odkazem na velekněžský oděv ve Starém zákoně se na sakosu používají místo knoflíků rolničky. (Popis velekněžských rouch se nachází v knize Exodus, a to dvakrát. Poprvé ve 28. kapitole, kde je s přesným popisem přikázáno zhotovení roucha. Podruhé v kapitole 39, kde se již hovoří o tom, že dle předpisu byla roucha zhotovena. Český ekumenický překlad nepoužívá pojem rolničky, ale zvonečky.)

Omofor - širší pruh látky, cca 20 cm. Existuje ve dvou variantách. Tzv. velký omofor splývá vepředu ke kotníkům, obtáčí se na šíji, pak se překládá na prsou biskupa a druhý dlouhý konec splývá po zádech dolů. Tzv. malý omofor je kratší a jen ze šíje splývá po obou stranách prsou dolů, asi do výše stehen. K různým obřadům biskupové berou omofor malý či velký.

Jako liturgickou pokrývku hlavy berou biskupové mitru, jen při některých obřadech mnišský klobouk se závojem.

Arcibiskup Jiří dle řecké praxe na kázání vyměnil mitru za mnišský klobouk se závojem (chrám sv. Václava v Litoměřicích).

Biskup nosí náprsní kříž a panagii. Panagie je většinou oválný závěs na řetízku, kde je v orámování zobrazení Bohorodičky. Biskup tak deklaruje svou věrnost dogmatickému usnesení 3. všeobecného sněmu (r. 381), který definoval, že Marie není jen Kristorodička, ale Bohorodička, tedy že skutečně porodila Boha - Syna, Ježíše Krista.

Při výkonu liturgických funkcí biskup držívá v ruce žezlo, symbolizující jeho arcipastýřskou pravomoc i péči nad svěřeným lidem.

Metropolita Kryštof: biskup v plných biskupských rouchách zlaté barvy na ambonu při kázání (chrám sv. Cyrila a Metoděje v Praze)

Zvláštní druhem pláště je mantie (ř. mandyas). Původně jde o mnišský plášť, řasený plizováním, splývající od krku ke kotníkům. Je bez rukávů a sepnutý jen u krku. Mniši i mnišky nosí mantii k bohoslužbám. Archimandrité nosí také černou mantii k některým obřadům, ale na prsou a u kotníků mají čtyři tabulky. Na horních bývají vyšité kříže, na dolních písmeno A (archimandrita) a iniciála jeho jména. Biskupové a arcibiskupové nosí mantie s vlečkou, v barvě vínové. Také mají vepředu čtyři desky. Písmeno na pravé dolní tabulce je E (episkopos, tedy biskup) či A (archiepiskopos, tedy arcibiskup), na levé opět iniciála biskupova jména. Metropolité mají systém stejný, jejich mantie je ovšem v barvě bleděmodré a pochopitelně na příslušné tabulce je M (metropolita).

Nižší klerici nosí také liturgická roucha, která přísluší jejich hodnosti.

Žalmista

Žalmista (ř. anagnostes, csl. čtěc) nosí přes kleriku stichar, zpravidla stejný jako diákon. U dokonale propracovaného systému rouch se někdy zmiňuje, že je rozdíl v lemování.

Hypodiákon

Hypodiákon (podjáhen) nosí stejně jako žalmista přes kleriku stichar, přes který křížem převazuje orár (viz popis rouch u diákona).

Stavovské oblečení pravoslavných duchovních

Všichni duchovní mají nosit mimo liturgických rouch také stavovské oblečení, které dnes bývá často chápáno jako oblečení liturgické, vzhledem k tomu, že duchovní většinou chodí v občanském oděvu.

Arcibiskup Jiří oblečen v rjasu, mnišský klobouk. V ruce drží hůl, na prsou má zavěšenu panagii (stojí před někdejším ikonostasem v chrámu sv. Václava v Litoměřicích)

Klerika je historicky vzato dlouhá košile, spodní uzavřený šat, sahající od krku až po kotníky, s dlouhými rukávy. Většinou se nosí v barvě černé, ale jsou přípustné i jiné barvy, zejména u vyšších kleriků.

Rjasa je svrchní šat, plášť, který nosí mniši a vyšší klerici (diákoni, kněží a biskupové). Není vepředu uzavřená, je sepnutá jen jedním knoflíkem u krku. Má široké volné rukávy. Vždy bývá v černé barvě.

Běžnou pokrývkou hlavy všech kleriků je skufie, měkká čepice z různého materiálu, úměrně roční době a zemi. Barvy se mohou velmi různit.

Skufie balkánského střihu

Vyšší klerici mohou nosit kamilávku, tvrdý klobouk válcového tvaru. Kamilávka se někdy používá i jako liturgická pokrývka hlavy. Je buď černá, nebo tmavě modrá či vínová.

Mnišský kloubouk je vlastně kamilávka s nasazeným závojem.

Spustit audio
autor: Martin Marek Krupica