Logika radaru

Když jde o bezpečnostní otázky, politika funguje podle zvláštní logiky, tedy úplně jinak, než v běžném provozu. Nejen Češi, ale také Poláci to zažívají v těchto dnech, kdy se schyluje k návštěvě americké ministryně zahraničí Condoleezzy Riceové v obou jmenovaných zemích.

0:00
/
0:00

Účelem návštěvy je dohoda o stavbě protiraketového deštníku, jehož součástí má být radar v České republice a raketová základna v Polsku. Na první pohled nemá návštěva americké ministryně smysl. Pražská vláda sice schválila smlouvu o stavbě radaru, zatím však není na stole dohoda o pobytu amerických vojáků na českém území. Se smlouvou navíc nesouhlasí většina sněmovny, protože radar odmítají čtyři z koaličních poslanců. Abychom byli přesní, přinejmenším nechtějí o radaru jednat do té doby, než nastoupí nový americký prezident, který má být zvolen až v listopadu.

A jako náhradu za čtyři hlasy se nabízí pouze bývalý sociálnědemokratický poslanec Petr Wolf. Ostatní přeběhlíci zatím nemají zájem.

Ještě horší to má smlouva v Polsku. Problémy s ní má dokonce premiér Donald Tusk, který to sice veřejně neříká, ale očividně chce další jednání také odložit až do nástupu nového amerického prezidenta.

Přesto americká ministryně do střední Evropy pojede a Čechy i Poláky se vší pravděpodobností navštíví. V tom je právě vidět zvláštní logiku, která se týká bezpečnostních otázek.

Celou řadu zvláštností má také příprava návštěvy Condoleezzy Riceové. Češi by mohli vyprávět o tom, jak ministryni čekali už v květnu a červnu a jak také v červenci nebylo do poslední chvíle potvrzeno, jestli návštěva z Washingtonu skutečně dorazí.

Pozoruhodný je postup vlády, která smlouvy dojednává s ohromným nasazením a přitom ignoruje sněmovnu. Smysl je v tom, že poslancům se bude jen obtížně odmítat smlouva, kterou s americkou vládou podepsala ta česká. A pokud se podepíše hlavní smlouva o stavě radaru, pobyt vojáků na základně se už nějak domluví.

Otázka radaru, tedy národní bezpečnosti, není vůbec tématem diskuse mezi vládou a opozicí, opoziční sociální demokracie se dokonce pokouší kritikou americké základny rozložit vládní koalici.

Ovšem mnohem zajímavější jsou poměry v Polsku. Stačí připomenout: ve středu večer vydala agentura Reuters zprávu, že také Poláci se na základně s Američany dohodli. Okamžitě ji převzala americká a česká média, ovšem druhý den polský ministr zahraničí zprávu dementoval. Polský premiér Tusk potom jednal s americkým velvyslancem ve Varšavě i s vicepresidentem Dickem Cheyneym, ovšem k dohodě stejně nedošli.

Posléze se ukázalo, že s americkou stranou separátně jednali zmocněnci polského prezidenta Lecha Kaczyńského, kteří se pravděpodobně na nějakém postupu s Američany dohodli. Je to velmi neobvyklá situace, když prezident za zády premiéra něco domlouvá s cizí mocností, v každém případě se však dostal polský premiér pod silný mediální a politický tlak. Například deník Rzeczpospolita Tuska vyzval, ať smlouvu podepíše ještě do plánovaného příjezdu Riceové, tedy během pěti dnů. Proč s podpisem váhat, když se jedná už osmnáct měsíců.

Ovšem Tusk to ještě dnes odpoledne odmítl s tím, že je třeba s Američany ještě jednat.

Logika jednání o bezpečnostních otázkách má tedy tu zvláštnost, že se využívá každé možnosti, která byť jen o krůček přiblíží nějakou smlouvu o vojenské či bezpečnostní spolupráci.

Téměř by se chtělo říct, že za vším je ohromná síla zbrojních firem, které všemožným nátlakem prosazují svůj zájem.

Příkladem může být stejně dramatické jednání o nákupu švédsko-britských stíhaček Gripen Českou republikou počátkem desetiletí. Jejich nákup přijel do Prahy podpořit britský premiér a čeští poslanci měnili své hlasování ve věci Gripen takovým tempem, že se začalo hovořit o jasné korupci. A i když sněmovna přes všechnu snahu nadnárodní letecké firmy nákup stíhaček odmítla, stejně příští vláda schválila alespoň pronájem stíhaček od stejné firmy.

Ovšem srovnávat stavbu radaru s nákupem stíhaček je přece jen zavádějící. Víc než o konkrétní investici a o konkrétní zbrojní firmu jde o nejvyšší patro zahraniční politiky. Byť nepříliš významný záměr světové supervelmoci je natolik silný, že automaticky narušuje politickou rovnováhu menších zemí, dokonce i když jde o regionální mocnost, jakou je Polsko.

Otázka českého radaru a polských raket tedy bude v nejbližších dnech rozhodnuta. Možná ne definitivně, ale čeho americká ministryně dosáhne při své návštěvě, toho dosáhne. Nedá se totiž čekat, že do konce roku poletí do střední Evropy ještě jednou. A tento výsledek významně změní poměry celého regionu, ať už bude jakýkoli.

Těžko dnes předvídat, jaké budou dlouhodobé důsledky, když se protiraketový deštník postaví, i když se nepostaví. Zkušenost s velkou světovou politikou je však pro Poláky i Čechy k nezaplacení.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .