Maffie je základ státu

27. březen 2015

Tajemné a lehce romantizující označení se vžilo pro ústřední orgán českého domácího odboje. Po celé období 1. světové války před rakouskými orgány úspěšně skrývalo svou zpravodajskou a konspirační činnost. Bez spolku, který ve výsledku čítal přes dvě stě osob, by se Československo zrodilo jen stěží.

V momentě, kdy se v lednu 1915 rozhodl Masaryk „zůstati v cizině po celou válku a započít rozhodný boj proti Rakousku“, začal se ustanovovat i domácí odboj. Co nejužší kooperaci mezi domovem a zahraničím ostatně budoucí prezident pokládal za stěžejní. Jak ve svých pamětech později vzpomínal Edvard Beneš, Masaryk ho při setkání v Curychu na přelomu ledna a února 1915 žádal, aby vytvořil „tajný komitét z politických lidí, který by po způsobu ruských revolučních praktik byl rozvětven doma, měl podzemní styk s cizinou, měl stálý oficiální styk s politikou českou i vídeňskou, ze zákulisí působil na vedení politiky doma a informoval podrobně o domácích událostech orgány emigrace zahraniční.“

A tak se skutečně děje. Beneš navazuje kontakty s vytipovanými politickými osobnostmi sympatizujícími s rezistenčním postojem vůči monarchii. Formuje se organizace, jejíž těžiště bude spočívat ve zpravodajské a konspirační činnosti a která bude po celou dobu války v kontaktu s Masarykem a jeho spolupracovníky v zahraničí. Později se pro ni vžije označení Maffie. Už v průběhu března 1915 se ustanovuje její předsednictvo: Edvard Beneš, do té doby ne příliš známý intelektuál, který se politikou sice již nějakou dobu intenzívně zabýval, více ale teoreticky, než prakticky, vůdce mladočechů Karel Kramář, místopředseda téže strany Alois Rašín, předseda České obce sokolské Josef Scheiner a první muž realistické strany Přemysl Šámal.

Tomáš Garrigue Masaryk

Černá mračna nad Maffií

Poslední jmenovaný zaujal v organizaci vedoucí postavení poté, co v záři 1915 Edvard Beneš následoval Masaryka do zahraničí. Přestože měla Maffie několikrát namále, podařilo jí plnit svou funkci až do konce války, a co víc, dokonce i připravit půdu k co možná nejhladšímu převzetí moci a vypracovat plán do počátků nového státu tak, aby se zabránilo poválečnému chaosu. Do úzkých se nicméně organizace dostala například po zatčení Kramáře a Scheinera v květnu 1915, Rašína o necelé dva měsíce později nebo v souvislosti s tzv. knoflíkovou aférou z podzimu téhož roku.

Poté, co byla 28. října 1918 v Praze zveřejněna Andrássyho nóta, vystoupilo okamžitě vedení Maffie z ilegality. Alois Rašín, František Soukup, Jiří Stříbrný, Vavro Šrobár a Antonín Švehla, později označovaní jako muži 28. října“, vytvořili Národní výbor, který vyhlásil samostatné Československo a následně se ujal role místní provizorní československé vlády.

autor: Iva-Hedvika Zýková
Spustit audio