Maimonidova úvaha o svobodě člověka

V díle „Mišne Tora“ jako první uceleně systematizoval židovské náboženské právo, a položil tak základ pro všechny další kompilace židovského zákona. Z uvedeného díla jsme vybrali Maimonidovu úvahu o svobodě.

Každému je dána svoboda. Kdo se chce připojit k cestě dobré a být spravedlivým, může; kdo se chce připojit k cestě zlé a stát se hříšníkem, může také. To je to, co je psáno v Tóře: „Člověk se stal jedním z nás v poznání Dobra a Zla.“

Nechť ti nepřijde na mysl, co učí hlupáci národů světa a mnozí nevzdělanci z dětí Izraele, že by Svatý, požehnán buď, předurčil člověku již před jeho stvořením, bude-li dobrý, nebo hříšníkem. Nejenže tomu tak není, mnohem spíš je možné stát se spravedlivým, jako byl Mojžíš, náš učitel, anebo hříšníkem, jako byl Jeroboam. Je možné být moudrý nebo bláznivý, milosrdný nebo krutý, skoupý nebo štědrý. Tak se to má se všemi vlastnostmi.

Nikdo člověka nenutí, žádná moc neurčuje, nikdo jej nepoutá ani k jedné z cest. Mnohem spíše se on sám za sebe obrací k té cestě, kterou si zvolil.

To také říká prorok Jeremiáš: „Z úst Nejvyššího nevychází ani zlé, ani dobré.“ Tím chce říci, že Stvořitel člověku nepředurčuje, bude-li dobrým nebo zlým. Jelikož je tomu tak, působí hříšník sám sobě škodu. Proto by měl poznat své hříchy a naříkat nad tím, co způsobil své duši a co k ní připojil zla.

Proto dále Jeremiáš říká: „Nad čím naříká živý člověk? Vždyť je pánem nad svými hříchy.“ Jelikož jsme nadáni svobodnou vůlí a vědomě jsme činili zlé, sluší se nám obrátit se a svou špatnost opustit, neboť je nám k tomu v každém okamžiku dána svoboda. Tak je řečeno dál: „Chceme zpytovat své cesty a navrátit se k Bohu.“

To je důležitá zásada a pilíř Tóry a zákonů, neboť Zákon říká: „Hle, předložil jsem ti dnes život a dobro, smrt a zlo.“ Dále je řečeno: „Hle, já předkládám vám dnes požehnání a zlořečení.“ To znamená: ve vašich rukou je svoboda; a všechno, co člověk může dělat s tím, co je vloženo do lidských rukou, může – dobré i zlé.

Proto též prorok Jeremiáš připomíná Boží výrok: „Kéž by jejich srdce bylo takové, aby se mne báli a dodržovali všechny mé zákony po všechny dny.“ Tím se říká, že Stvořitel člověka nenutí a neurčuje za něj, bude-li jednat dobře nebo špatně, ale přenechává to jemu samotnému.

Hlupáci věří, že Bůh lidem určil, zda budou dobří nebo zlí, anebo jim dal něco, co by člověka od jeho narození vedlo k jednomu určitému postoji: k jedinému poznání ze všech možných poznání, k jediné určité charakterové vlastnosti mezi mnohými možnými, k jedinému zcela určitému konání mezi způsoby konání.

Kdyby tomu takto bylo, jak by nám potom mohl Bůh skrze své proroky přikazovat, abychom jednali tak nebo onak? Abychom zlepšili své cesty a nepřipojovali se ke své špatnosti? Proč by tak činil, kdyby člověku bylo od narození předurčeno, že jinak ani jednat nemůže? Kde by potom bylo místo pro Tóru samotnou? Podle jakého práva a zákona by Bůh mohl činit zlé zodpovědnými za jejich činy a odměňovat zbožné? Není snad o Hospodinu řečeno: „Vší země soudce a nesoudil by?“