Maková hora u Smolotel
Maková hora se nalézá mezi Orlíkem a Příbramí. Je to malé, většinu roku opuštěné místo, které není tak svaté jako velká poutní místa, ale člověku dává radost, klid a smíření. Po úzké silničce lemované šedavými žulovými kameny vyházenými z dnes již neobdělávaných polí pomalu vyjdeme na vrchol a snad ustrneme nad krásou krajiny, která má lidský rozměr a obsahuje v sobě správný poměr přírody a člověka, divočiny a kultury. Uvědomíme si, že jedna z nejkrásnějších českých krajin leží v mírných pahorkatinách na rozhraní středních a jižních Čech a že její půvab do konce života nevyčerpáme a neprochodíme.
Počátkem 18. století byl požádán slavný architekt C. A. Canevalle o plán kostela a malého kláštera, který měl patřit karmelitánským mnichům. Zakladatel však brzy zemřel a tak se celá další staletí kostel potácel mezi zapomněním a pokusy o oživení. Snad právě proto v sobě místo obsahuje tak mnoho krajiny, táhlých zalesněných kopců, vysokého nebe, ranních srn vycházejících ještě za rosy z lesů a skřivánčí písně z polí, které nejsou ani příliš daleko, ani příliš blízko.
Karmelitáni, pokračovatelé mystického díla Jana z Kříže a sv. Terezie z Avily, se v každé provincii snažili vybudovat větší klášter a k němu nějaký útulek, spíš poustevnu, kde se bratři mohli modlit a rozjímat. Zatímco ženská větev řádu se neustále zabývala "ženskými" problémy vztahů ke Kristu jako miláčkovi a božském ženichu, mužská větev rozvíjela odkaz vnitřního ohně a klidného vytržení, ve kterém bylo místo pro zemi a její krásy. Pro stromy a ptáky. Skrze stvořené člověk přicházel ke Stvořiteli, ale většinou se z nocí duše vracel na její radostný počátek.
Atmosféra místa je jednoduchá. Není to komplikovaná Svatá hora se svými nejednoznačnými hlubinami. Není to žádný hrad v nitru, ale právě jenom měkkým podzimním sluncem prozářená alej bříz a jeřábů. Maková hora spíš připomíná místa jako Lomeček u Vodňan, anebo starou alej za čimelickým zámečkem, kudy do rodných Mirotic chodíval mistr Mikuláš Aleš. Skoro není o čem hovořit, ale cítíme se zde volní a setřásáme tíhu a komplikovanost života.