Máme města nepřátelská pro seniory, varuje před ageismem festival Vzpurná Praha

27. září 2018

Bydlí ve městě, ale k doktorovi se dostává obtížněji, než kdyby žila na vesnici. Od polikliniky ji totiž dělí čtyřproudá silnice, kterou ve svém věku není schopna překonat. I takové příhody se stávají v prostorově ageistickém městě, upozorňuje na ně festival Vzpurná Praha – od čtvrtka 27. září do neděle 30. září naplánovali organizátoři sérii přednášek a workshopů na louce u Altenburgu v Holešovicích.

Naše města totiž trpí takzvaným „prostorovým ageismem“. Je to stav, ve kterém často nejsou ve veřejném prostoru zohledněny potřeby lidí vyššího věku a ti musí buď překonávat různé bariéry, anebo se z různých důvodů necítí ve městě pohodlně. Zmíněné dvaaosmdesátileté paní chybí v dosahu přechody, k těm vzdáleným už nedokáže kvůli zdravotním problémům dojít pěšky. Takové příběhy dobře zná Lucie Vidovičová, výzkumná pracovnice Ústavu populačních studií Masarykovy univerzity v Brně. V jejím výzkumu mezi českými seniory ji ale řada věcí také překvapila.  

„Když jsme dělali náš výzkum, tak jsme, přiznám se, trochu ‚ageisticky‘ čekali, že si senioři budou hlavně stěžovat. Třeba na nedostatek služeb, drahé potraviny nebo nedostupné lékařské služby. Ale to, co vypadá, že je nejvíc štve, je spíš obecná estetika místa. Co bylo extrémně důležité, tak byla zeleň. Pro seniory je podstatné, aby ulice byly zelené, a to i proto, že jsou potom chladnější. Stárnoucí tělo je náchylnější k environmentálním změnám a senioři tvoří obvykle největší část obětí letních vln veder,“ říká odbornice na ageismus.

Bez zvířat, s vanou v kuchyni, s nižším nájmem za sex. Co vás může potkat při hledání bytu?

Maringotka v lese

„Já jsem se setkala prakticky se vším. Od bytů, které nemají polovinu koupelny, přes ty, které mají v kuchyni otevřenou výtahovou šatnu, až po byty s pokoji bez oken,“ vyjmenovává své zkušenosti redaktorka Radia Wave Hana Merková. Stejně jako ona i já jsem strávil několik měsíců při hledání podnájmu v širším centru Prahy. A o bizarní zážitky nebyla nouze.

Podle Lucie Vidovičové je dobré hlavně odmítnout takzvanou „Peter Pan architekturu“. To je přístup nazvaný podle fiktivního hrdiny dětských knížek Petera Pana, který tvrdil, že nikdy nezestárne.

„Peter Pan by si určitě, stejně jako dnes spousta mladých lidí, postavil velký dům, který má ložnici na prvním patře a toaletu na prvním patře, kde je nutno překonávat pořád schody,“ varuje Vidovičová. „Jenže když spadnete ze schodů ve starším věku, tak je 10 procent takových pádů fatálních.“

dobrovolníci – stáří

Podobný přístup se ale uplatňuje i u městského plánování, při kterém se na seniory často nemyslí. Tyto problémy se budou brzy týkat velkého množství lidí, česká populace totiž stárne a demografické studie uvádějí, že v roce 2050 bude připadat přibližně na 1,5 člověka v ekonomicky aktivním věku jedna osoba starší věku 65 let.

„Z našeho výzkumu ve velkých českých městech vyplynulo, že seniorům běžně chybí dostupnost veřejných toalet a mají problém třeba s lavičkami, které by měly být dostatečně vysoké, mít opěradla na ruce, aby se z nich dalo zvednout, a měly by být dobře umístěné, aby se z nich dalo pozorovat dění. Senioři například upozorňovali na nové lavičky v centru Brna, které jsou otočené zády k náměstí,“ tvrdí odbornice z Masarykovy univerzity.

Prostorovým ageismem se bude zabývat také festival Vzpurná Praha: Dny práva na město, který začíná dnes a na kterém Lucie Vidovičová vystoupí se svým příspěvkem.

Chcete vědět, jak funguje simulační oblek, který mladému člověku umožní cítit se jako senior? Zajímá vás, čím se liší dnešní senioři od předchozích seniorských generací? Poslechněte si celý rozhovor s Lucií Vidovičovou!

autor: Dalibor Zíta
Spustit audio