Markéta Pilátová: Plavba na obytné soše

27. září 2021

Ráno jsem vstala v šest. Venku si nasadila respirátor a hnala se na tramvaj. Nejdřív jsem vystoupila na pražské Palmovce a zkoušela se doptat, kde je tamní marina. Tu sousední holešovickou jsem důvěrně znala, bydlela jsem u ní rok v novostavbě a dívala se na zrezivělé, barevné doky naproti, na kalnou vodu, na tu rzivou malebnost, která mi tolik připomínala staré přístavy na La Platě v Buenos Aires. 

Ale novostavba mi se svými tenkými stěnami a levnými materiály, ze kterých byla postavená, až příliš připomínala panelák. A tak jsem se odstěhovala.

Čtěte také

Tohle se mi honí rozespalou hlavou, když se rozhlížím po přístavu, který by měl být taky u novostaveb, jen kousek od Palmovky. Nakonec najdu říční kanál a malé, schoulené kotviště a v něm Prvoka.

Prvok je obytná socha, kterou navrhl a se svým týmem postavil český sochař Michal Trpák. A ten mě pozval na plavbu, po jarní sychravé řece na tomhle oválném, betonovém hausbótu, který má střechu porostlou rozchodníky a na stěnách mu právě růžově rozkvétají bergénie. Pluje rozvážně po Vltavě, tažený remorkérem, proplouvá pěti přetlakovými komorami, míjí ostýchavé labutě a drzé kachny, skály v Podolí a Pražský hrad. Řeka se Prvokovi klaní a lidé mávají z břehů. Stojím na přídi a architekt Jiří Vele, který jako diplomovou práci navrhl výzkumnou stanici na Marsu, mi vysvětluje, co to vlastně ten Prvok je.

To, že jde dům postavit na vodu, udělat z něj napůl loď, to ví každý. Ale to, že jde nakreslit dům v počítači a nechat robota, aby na konstrukci nastříkal beton, aby se držel návodu, aby dům vyjel z 3D tiskárny, to si zatím moc lidí na světě nepřipouští. Je těžké si připustit, že cihla, která je tady nejmíň dva tisíce let, nemusí stačit. Je těžké vidět, že lidé se stávají jaksi zbytnými.

Čtěte také

Jenže, kdo dnes chce pracovat na stavbě? Takových lidí je čím dál míň. Takoví lidé za pár let nebudou vůbec k mání. Roboti a 3Dtiskárny dokáží postavit dům z betonu a třicet tun se pak položí na vodu a člověk se může z oválného, růžového okénka podívat na temnou hladinu a rozzářená světla města. Může spát v domě, který pro něj postavili roboti a vymysleli lidé a může se mu zdát o světě, kde lidé a roboti budou táhnout za jeden provaz a nebudou jim to kazit pochyby.

První 3Ddům stříkal robot a jmenuje Prvok. Protože prvotní. Protože bude žít ve vodě. Protože prvoci jsou všude, kde je jen trochu vlhké prostředí. Prvok je z organického světa. To slovo vymyslel zoolog a mineralog Jan Svatopluk Presl. Před tím se prvokům říkalo animalcula, zvířátka. Presl měl cit pro jazyk. Presl měl cit pro budoucnost. Jeho nová slova pro staré věci přežila, přežila jeho kukuřice, kopretina, šťovík, vorvaň, dikobraz, lachtan, bobr, mrož, liliovník tulipánokvětý a přežil prvok. 3D Prvok taky může přežít stovku let, pak se může rozemlít na betonovou drť a postavit znova. Jinak, to nepochybně, protože kdo ví, jak se za sto let budou stavět domy? Budou mít tvary hub a budou z těl houby? Budou prorostlé drtí z rýžových zbytků a hlíny? Budou z umělé, průsvitné hmoty a rozemletých stonků rákosí?

Čtěte také

Prvok je první sen o tomhle světě plném nových domů, které už nebudou muset lidé vymýšlet s obavou, že na ně stejně nikdy nebudou mít peníze. Z Prvoka se může postupně setřít nános extravagance a může se na něj nalepit nálepka běžné.

Teď se ale Prvok stěhuje do Borovan, kousek od Budějovic, k rybníku, na který bude mít výhled a bude si lebedit ve svém oblíbeném, vlhkém prostředí. Já vystoupím v přístavu v Radotíně, slunce mě oslepuje. V prachu dálnice, na zaplevelených zahrádkách odkvétají první narcisy. Obydlené sochy budoucnosti jsou najednou daleko a jaro tak blízko.

autor: Markéta Pilátová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.