Martin Bedřich: Začarovaná země
Jednou z charakteristik Čech je, že se tu na celkem malém prostoru nacházejí dosti různorodé typy krajin. Na to, abychom navštívili hory, nížiny, pískovcová města, říční nivy, pahorkatiny, bývalé sopky, vinice či stepi, nepotřebujeme čtrnáct dní, ale stačí nám víkend. Každý si tak může najít tu svou krajinu, kde je mu dobře, která k němu promlouvá, do níž různým způsobem vrůstá.
Mým krajem je české Středohoří. Neustále mě překvapuje, stále ho nově poznávám a baví mě, že je mnohdy překvapením i pro druhé. Jak je blízko, je vlastě pořád spíš neznámé. Naposledy mě potěšil Václav Cílek, který s dalšími autory napsali knihu o jedné zajímavé hoře na pomezí Středohoří a Kokořínska, o Vlhošti.
Čtěte také
Monografie o kopci – a čte se jak detektivka! Jedna hora, a dá se obcházet a zkoumat a promýšlet a okoušet na nepřeberné množství způsobů. Geologie se potkává s mytologií, archeologie s trampingem. Baví mě to víc než většina beletrie.
Už dlouho přemýšlím o literárním, nebo obecně kulturně-historickém klíči ke Středohoří, nikoli pouze geologickém či přírodním. Třeba jako psal Ladislav Stehlík o jižních Čechách. Zjišťuji, že je to složitější. Středohoří je kraj sváru, kraj, o němž se dlouho myslelo, že o něj jako Češi přicházíme. V sedmém svazku Ottových výpravných Čech z konce 19. století čteme: „Rájem českým zove lid ten požehnaný kraj, který kol posvátného nám Řípu v šíř i dál se prostírá. – A jest to věru ráj, spanilý a žírný nad jiné v požehnané vlasti naší, klenot z nejskvostnějších v nádherné koruně královské! Ale i jablko Eridino, předmět závisti a sváru obou kmenů.“ V jiné knize z přelomu století je národní otázka dokonce spojena s geologickou stavbou krajiny:
Čtěte také
„Jen časem temné zadunění v hlubokých útrobách země pod ztuhlou tou kůrou dává tušiti, že nespí snad docela tajemné síly přírody, jež půdě té daly vznik. Zato tím horoucněji vře to na povrchu – ta půda je žhavým kutištěm národního boje.“
Jistou revizí tohoto přístupu byl rok 1936, stoleté výročí úmrtí Karla Hynka Máchy v Litoměřicích. V Lidových novinách tehdy vyšel cyklus fejetonů o Středohoří, kde jinak neznámý V. E. Babka s neuvěřitelnou vcítěností do tohoto kraje mimo jiné píše: „Příliš doslovní vykladači Smetanovi vyrobili arkadickou představu českých luhů a hájů a malířství dosud kolísalo mezi drsnou chudobou Slavíčkovských strání a žhavou pohodou červencových dní v rovinách Švabinského. Mezi nostalgií a arkadičností. A přece kdesi v dusných hloubkách národní duše dříme představa krajiny odbojné, vzpurné, divoké; melancholické krajiny, krásné iracionálností, bouřností; divokostí a metafyzickým smutkem.“
Čtěte také
Jen zde, ve Středohoří, je podle Babky možné pochopit básníkovo dílo, ale je tu také možné prožít smíření soupeřících národů a poznat skutečný domov. A jak ještě dodává: „Má-li však Máchova země být jednou svědkem té dějinné apotheosy, je nezbytně třeba, abychom ji poznávali. Století od Máchovy smrti čekala tato začarovaná země, než jsme se na ni rozpomněli.“
Tenhle kraj skutečně stojí za návštěvu, a to nejen v máji, ale i v zimě, kdy lépe než jindy vyniknou siluety skal a masivy sopečným homolí, kdy na pahýlech zplanělých jabloní u cesty svítí přemrzlá jablíčka a havrani svým syrovým zpěvem ruší vlka spícího v nitru hory. Je přitom ale dobré držet se doporučení jednoho starého středohorského bedekru: „Opěradlem nejlepším jest pevný deštník nebo hůl deštníková, zobcem okovaná. Kdo počítáš s noclehy a několikadenní cestou, vezmi s sebou: mýdlo, ručník, hřeben, kartáček na zuby, kartáč na oděv, nůž se zátkopáčem, jehlu i nitě, knoflíky k zapichování, anglickou náplasť, kapky opiové proti kolice a průjmu, natron bicarbonicum proti žáze, jelení nebo salicylový lůj, nebo místo toho mandlový olej proti opruzení, dále trochu citrónové kyseliny k uhašení žízně a lahvičku koňaku neb dobrého vína.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
